Top vision

czen

Jak úspěšně prodat sám sebe?

Pokud se chcete v práci lépe prodat, bez změny vašeho vlastního přístupu to nepůjde. Začít musíte u sebe a ideálně si osvojit asertivní jednání. Do začátků vám podáváme pomocnou ruku. Připravili jsme pro vás rozhovor s Janou Vávrovou, která se specializuje na asertivní komunikaci. Najdete v něm užitečné tipy jak asertivně jednat, komunikovat a především myslet.

Umění asertivně jednat neznamená jen osvojit si komunikační techniky. Cesta začíná u postupného budování sebedůvěry a u změny myšlení. Co znamená asertivně myslet?

Asertivní myšlení by mělo být založené na tom, že moc dobře vím, kde je moje „polovina hřiště“, tj. moje zájmy, a kde má tu svou ten druhý. Na své polovině bych měla dělat maximum, využívat celý prostor a hájit si celý prostor. Nejtěžší disciplínou v tomhle „sportu“ je připustit, že i ten druhý má svou polovinu a také si na ní dělá maximum.

Asertivní je vědomí, že jsem udělala právě to nejlepší, co jsem v danou chvíli a v dané situaci mohla, nenechala jsem druhého přešlápnout přes půlící čáru – někam, kde mi to zasahuje do mého prostoru – a mám čisté svědomí, že jsem nešlapala přes čáru ani já.

Druhým jménem asertivity je respekt. A protože jde o respekt vůči sobě i vůči ostatním, patří do asertivní slovní zásoby pojmy jako rovnováha, partnerství, otevřenost, zodpovědnost a také možnost rozhodnout se tak či onak, samozřejmě s vědomím odpovědnosti za následky, které mi to přinese. Mohu se tedy i rozhodnout, že nebudu svým jednáním prosazovat své představy, nicméně musím si uvědomit, že tak mé potřeby zůstanu neprosazené.

Před svými kolegy a nadřízenými bychom měli umět prezentovat výsledky své práce. Jak to zařídit, aby nám kolegové věnovali pozornost a náš hlas byl slyšet?

Nebojme se slova „já“ a zařazujme ho do souvislosti s „my“. „Já a moje práce“ je totiž nedílnou součástí celkového obrázku „my a naše výsledky“.

Lidi kolem zajímá jasná, jednoznačná a konkrétní informace. Všichni dobře víme, jak nepříjemné je čekání, než se někdo konečně dostane skrz hustou slovní omáčku k věci. Je dobře ukázat „hmatatelný“ výstup – to je to, co ostatní zajímá, protože to je to, co mohou vidět a případně hodnotit.

A v neposlední řadě jde i o vhodnou formulaci. Lépe se totiž naslouchá pozitivnímu sdělení a velmi nerado se slyší, že někdo byl lepší než já. Není tedy taktické prezentovat sebe a své výsledky na úkor druhých: slovní obraty jako „na rozdíl od…“, nebo „kdyby všichni, tak jako já…“, vyvolají nejen nezájem, ale i nepřátelství.

Ještě těžší úkol je obhájit nový nápad nebo projekt. Jaké argumenty nejčastěji fungují?

Věcné a konstruktivní, což znamená mířící vpřed. Opakem by bylo rozebírání nedostatků, hypotetické debaty o tom jak jsme na to již od začátku měli jít jinak. Jsme tady a teď a chceme jít dopředu.

Při míření vpřed je užitečnou pomůckou v barvách a číslech vyvedený předpokládaný výsledek, přínos, užitek. A máme-li se vydat na cestu vpřed, je nutné mít popsané i konkrétní kroky, které tím směrem povedou. Tady jsme … tam se chceme dostat … a tahle cesta tam vede.

V řadě firem se lidé doslova vyžívají v hledání chyb u druhých. Jak takové útočné jednání zastavit?

Pokud mi někdo najde na mé práci chybu, upozorní mě na ni, já ji mohu opravit a příště znovu neudělat: hurá! O tom kritika je a má být. Pokud tato „sekvence“ není splněna, potom to není kritika, ale informace bez účelu a smyslu. Snažme se tedy na kritice najít to, co je třeba opravit a příště znovu nedělat. Případně se zeptejme toho druhého – kritizujícího. A když to tam není, tak není, co řešit. Jinými slovy: jak mohu někomu uvařit dobrou chutnou večeři, když mi neřekne, co mu chutná?

Druhá věc, je forma kritizování, která bývá mnohdy útočná a veřejná. Tady pomáhají tři hluboké nádechy a reakce ve smyslu: „Dej mi, prosím, minutu na rozmyšlenou, abych nereagovala zbytečně unáhleně…“, nebo: „Pojďme si o tom promluvit po poradě, abychom měli čas na hledání řešení…“. Neučme se takové věty nazpaměť, abychom je neodříkávali, jako kolovrátek. Spíše to chápejme tak, že je důležité a užitečné vytvořit si čas a prostor na reakci, abychom mohli kritiku zpracovat s chladnější hlavou. Pokud vás chtěl někdo zaskočit nepřipravené a tím dostat do úzkých, právě se mu to nepovedlo!

Jak naopak nejlépe reagovat na oprávněnou kritiku?

Získejme z kritiky maximum - upřesnění, poučení. Vyslechněme si, jak to má vypadat, aby to bylo správně.  Neobávejme se požádat o zopakování a zpřesnění, konzultovat požadovaný správný výsledek. Pokud tomu druhému na výsledku záleží, rád to udělá. Jen, prosím zacházejme opatrně s formou. Určitě nebude dobře fungovat postoj typu: „Jak to mám asi udělat, když jsi tak chytrej?!“ Vstřícnější reakci vyvolá váš přístup ve smyslu: „Jak to má vypadat, abys s tím byl spokojený?“.

Na místě je i poděkování, neboť druhého stojí vyslovení kritiky také nějaké odhodlání a síly. Zejména pokud ji skutečně chce využít pro naše nebo společné dobro, což u oprávněné kritiky většinou bývá. A konec konců i proto, že jsme právě získali drahocennou radu, jak to udělat správně.

V českém prostředí se obvykle pochvalou šetří, a tak často neumíme reagovat na pozitivní zpětnou vazbu. Čím nahradit obvyklé „to nestojí za řeč“ či „to nic nebylo“?

„Děkuji.“ A pokud mám potřebu reagovat více slovy, ještě lze dodat: „Jsem ráda, že se ti to líbí.“, případně doplnit: „Využila jsem pro to své znalosti a zkušenosti, co jsem se naučila …“. To docela stačí. Nakonec je to čistá a nefalšovaná pravda! Věci, které děláme, děláme, aby byly správně, a také proto, aby si nadřízený nebo zákazník všiml, že je děláme správně. A děláme je správně díky tomu, že jsme vynaložili úsilí a naučili jsme se to.

Jestliže propukne konflikt, přímý nadřízený by měl umět asertivně zasáhnout. Co znamená být asertivní v případě řešení konfliktů?

Hledat, pomáhat hledat řešení a nenechat se zatáhnout do osobní, historické nebo hypotetické roviny.

I ten nejvýkonnější manažer potřebuje někdy odpočívat. Jak uhájit své hranice a odmítnout pracovní úkol, na který aktuálně nemáme kapacitu?

Tady se dostáváme na tenkou hranici, kde se setkává asertivní komunikace, rozhodování a stanovení priorit – a překračujeme trochu do Time Managementu. Odrazovým můstkem jsou dvě věci, a to vědomí vlastních priorit a časových nákladů a zvážení, kdo je ten druhý, kdo po nás něco chce. Na požadavek nadřízeného nebo zákazníka budu reagovat jinak, než na žádost náhodného kolemjdoucího.

Někdy je možné v rámci priorit vyměnit „něco za něco“, v jiných případech jde dobře zvážit, zda jste to skutečně vy, kdo musí vykonat daný úkol nebo vyřešit daný problém. Jindy pomůže otázka na upřesnění termínu, neboť požadovaný termín „do pěti minut“ se může ukázat jako nadsazený. 

Vždycky pomůže porovnávat a rozhodovat se mezi dvěma možnostmi. Když máme na jedné misce vah požadavek, na druhé se může objevit vlastní volný čas, dobro celého týmu, riziko znepřátelení šéfa nebo ztráty zákazníka. To jsou některé z proměnných, které dosazujeme do rozhodovacího algoritmu. Užitečnými ingrediencemi jsou jednoznačnost, otevřenost a konstruktivnost.

 

Přijďte na oblíbený trénink Asertivitou proti stresu a osvojte si základní pravidla asertivity. Těšíme se na vás!

 

Jana Vávrová

Jana Vávrová

trenérka soft skills a HR konzultantka

Další články autora

V komunikaci je důležité i naslouchání, říká Jana Vávrová
V komunikaci je důležité i naslouchání, říká Jana Vávrová

Jak řešit komunikační konflikty, jak rozpoznat manipulátora a jak probíhají tréninky manažerů, o tom jsme hovořili s naší oblíbenou lektorkou a specialistkou na rozvoj manažerských a komunikačních dovedností, Janou Vávrovou. 

Průvodce personálními procesy
Průvodce personálními procesy

Role personalisty je nesmírně pestrá a současně velmi náročná. Usnadněte si ji alespoň částečně efektivním nastavením rámce personálních procesů a činností a staňte se díky systematickému přístupu strategickým partnerem i důvěryhodnou oporou pro své kolegy.

e-book Odcházejte z práce včas

Odcházejte z práce včas

Pracujte efektivněji, vyhněte se přesčasům a odcházejte z práce včas!

nahoru