Jana Vávrová
trenérka soft skills a HR konzultantka
Jistě mohou a dokonce se domnívám, že introvert, tedy v podstatě člověk se sníženou potřebou se prosazovat prostřednictvím slov a rozvláčně komunikovat se svým širokým okolím, může být ve vyjadřování velmi efektivní, neboť se rychle a bez zbytečných oklik dostane k jádru věci.
Zvažte, co tím můžete získat. Zvažte i to, co vám může vyslovení vašeho názoru způsobit negativního. A v obou případech se rozhodněte, jaký podniknete další krok, když ta či ona situace nastane. Vezměte přitom v úvahu nejen reakce okolí, ale i to, co to udělá s vámi (například: „když budu teď mlčet, bude mi to ještě dlouho ležet v žaludku…“). Pak se rozhodněte, zda promluvíte.
Protože se nedívají dopředu a tím pádem neukazují cestu dopředu ani ostatním. Celá řada lidí namísto vyslovení konstruktivního názoru obrací svůj pohled kriticky nazpět, případně hledá viníky. To mohou posluchači či partneři vnímat jako osobní útok, případně ztratí koncentraci a zájem naslouchat pod návalem množství negativních a nekonstruktivních argumentů.
Namísto otázky: „Proč k tomu došlo?“ pomáhá ptát se: „Jak z toho ven?“, případně: „Jak to udělat, aby k tomu znovu nedošlo?“. Zdánlivě malá změna ve formulaci vyvolá obrovskou změnu v úhlu pohledu, emocích a motivaci.
Pro mě je nejjistějším ukazatelem zištnost na jedné straně a pocit viny na straně druhé. Přirozenou lidskou tendencí je okamžitě se pocitu viny zbavit a manipulátor, který ve vás vyvolá pocit viny, vám zároveň nabízí příležitost, to udělat – tím, že mu vyhovíte. A nemusí přitom jít jen o materiální zisk, může jít například o emocionální výhody, moc a možnost ovládat, nebo vděčnost a zavázanost.
Mnozí manažeři zapomínají, že na komunikaci se podílejí dvě strany a jedno téma je tedy zcela přirozeně viděno ze dvou různých úhlů pohledu: nic není samozřejmé. Další častou zátěží manažerů, je snaha o psychologizování – o tom se domnívám, že do manažerské práce a manažerské komunikace nepatří. Namísto tohoto sem patří vyjasněné cíle, jasná a transparentní kritéria jejich splnění a jednoznačná zpětná vazba o jejich splnění či nesplnění.
Vycítit je málo a takový přístup často vede ke zdlouhavé a někdy bolestné cestě pokusů a omylů. Proč se nezeptáme, proč si nevšímáme výkonových ukazatelů a konkrétního pracovního chování? Podřízení nám to, co potřebují, dávají poměrně jasně najevo, stačí jen vědět, čeho si všímat a případně jak a na co se ptát. A to trénujeme.
Zavřít dveře, zbytečně to neprotahovat a především jasně sdělit, co chci, aby se stalo, opravilo nebo zlepšilo. Cílem negativní zpětné vazby nemá být trest, ale náprava.
Zatnout zuby, nebát se ticha a uvědomit si, že získat informace o pohledu druhé strany je taktičtější, než okamžitě prosazovat svou. Netrpělivost je přitom náš velký nepřítel, otevřená zvídavost je naopak na naší straně. A ještě mě napadá jeden velký strašák, a to je konfrontační slovíčko „ale“.
Mám dojem, že komunikace na sítích není přirozený rozhovor v reálném čase, ale spíš série jednostranných vyjádření. Na svá sdělení nedostáváme bezprostřední zpětnou vazbu, která v rozhovoru tváří v tvář pomáhá komunikaci korigovat a přizpůsobovat. Tím se z komunikace vytrácí vzájemnost a přirozený respekt.
Předpokladem úspěšné změny je odhodlání … a hned potom věcnost a konkrétnost. Pokud mám být motivovaná změnit své chování a dělat něco jinak, potřebuji mít jasno, co mi to přinese, co mě to bude stát a čím začnu. K realizaci pak zbývá jen zhluboka se nadechnout a udělat jediný malý krůček: ten první.
Vnímám tréninky – jakékoli – jako cennou příležitost pro účastníky se zastavit v každodenním koloběhu, získat odstup a vidět běžné věci v nových souvislostech. To vše pomáhá nabrat dech a inspiraci a pak je možné nabrat i nový směr. A mě moc baví být při tom.
Rodině, zahrádce, kávě a sluníčku … protože kultuře, knížkám, turistice a sportu se už věnují všichni ostatní.
Můžeš-li něco změnit k lepšímu – třeba jen maličkost – udělej to…
HR konzultantka Jana Vávrová patří k našim nejoblíbenějším lektorům. Absolventka Univerzity J. E. Purkyně, oboru sociální politika a sociální práce a Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, se lektorskou činností zabývá od roku 2002. Zaměřuje se především na témata související s komunikačními, obchodními a manažerskými dovednostmi. V top vision vede manažerský trénink Rozhodování, ve kterém radí, jak se vyvarovat chybám v úsudku. Dále kurz Asertivního desatera v praxi, nebo Personální agendu.
trenérka soft skills a HR konzultantka
Role personalisty je nesmírně pestrá a současně velmi náročná. Usnadněte si ji alespoň částečně efektivním nastavením rámce personálních procesů a činností a staňte se díky systematickému přístupu strategickým partnerem i důvěryhodnou oporou pro své kolegy.
Pokud se chcete v práci lépe prodat, bez změny vašeho vlastního přístupu to nepůjde. Začít musíte u sebe a ideálně si osvojit asertivní jednání.
Jak lépe zvládat nekomfortní situace s pomocí asertivity