Asertivita není arogance ani agresivita

Asertivní lidé se dokážou postavit sami za sebe, nebojí se vyjádřit svůj názor, ví, co chtějí, a umí si o to říct. Právě proto mohou být svým okolím neprávem považováni za arogantní nebo agresivní. Jaký je vlastně rozdíl mezi asertivitou, arogancí a agresivitou? Pojďme se na to podívat.

Asertivita není arogance

Arogantní člověk se cítí být nadřazený. Domnívá se, že je důležitější než ostatní, a od svého okolí očekává především obdiv. Potřebuje se povyšovat a potřebuje publikum, které by mu zatleskalo. Věří, že je VIP a že si zaslouží speciální zacházení.

Ve skutečnosti je arogance obranný psychický mechanismus, který má kompenzovat nízkou sebehodnotu. Čím arogantněji se člověk projevuje, tím méně věří ve své schopnosti. Proto se snaží demonstrovat svou dominanci a doufá, že o ní přesvědčí nejen druhé, ale i sám sebe. Arogantní člověk má strach z odmítnutí. Proto odmítá druhé dříve, než odmítnou oni jeho. Nemá problém kritizovat své okolí, ale nesnese kritiku své osoby. 

Když se tento vzorec myšlení a chování vystupňuje do extrému, hovoříme o narcistické poruše osobnosti. Narcistická osobnost se soustředí pouze sama na sebe a postrádá soucit s druhými. V lidech nevidí nic než pouhé ZDROJE, které potřebuje k potvrzování své představy o vlastní výjimečnosti.

Současná společnost si váží individualismu a schopnosti sebeprosazení ve světě. Proto se v ní narcismu daří. Sebeprezentaci falešného já podporují i sociální sítě.

Asertivní člověk se projevuje autenticky, protože je sebevědomý a sám se sebou spokojený. Nemá potřebu se předvádět nebo s druhými stále soupeřit. Ví, že není jediný na světě a že nemusí vždy vyhrát. Ví, že lidé nahlížejí na věci z různých perspektiv a že nemusí mít vždy pravdu.

Asertivita není agresivita

Asertivita a agresivita jsou dva rozdílné přístupy, jak se postavit ke konfrontaci. Ve své podstatě je asertivita pozitivní formou sebevyjádření a agresivita tou negativní. Asertivní postoj respektuje odlišná stanoviska, agresivní postoj nikoliv.

Agresivní komunikace je poháněna hněvem. Popírá práva a potřeby druhé strany a sleduje jen vlastní vítězství za každou cenu. Postrádá vcítění se do druhých a snižuje jejich hodnotu. Agresivní člověk druhé zastrašuje a znevažuje. Když mu chybí síla argumentů, zesílí svůj hlas.

Asertivní komunikace se obejde bez vzteku a vyhrocených emocí. Asertivní člověk nesnižuje ani sám sebe, ani druhé. Staví sebe a druhé na stejnou úroveň. Asertivní komunikace proto otevírá dveře pro spolupráci. Účastníci komunikace mohou vystupovat nikoliv jako protihráči, ale jako týmoví hráči.

Agresivní člověk usiluje o PROSAZENÍ sebe sama. Asertivní člověk se snaží o POROZUMĚNÍ. Právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi oběma přístupy.

Chtěli byste se umět prosazovat tak, aby vás okolí neobviňovalo z toho, že jste příliš arogantní nebo příliš agresivní? Rádi byste si natrénovali komunikaci v emočně vypjatých situacích? V tom případě přijměte pozvání do kurzu Na emoce bez emocí. Držíme vám místo.