Povinnosti vůči podřízeným

Jakmile se jednou z člověka stane manažer (nebo abychom použili názvosloví zákoníku práce „vedoucí zaměstnanec“), pak od této chvíli nese na sobě tíži nejen odborných povinností v oboru, který řídí, ale nevyhnutelně také odpovídá za podřízené zaměstnance v rozsahu pracovního práva.

Většina zaměstnavatelů se zaměřuje na to, aby nového manažera uvedla do funkce po odborné stránce. Ale co vedoucí má/nemá či dokonce smí/nesmí, s tím si mnohdy firmy hlavu nelámou. Pojďme se proto v tomto příspěvku zaměřit právě na povinnosti vedoucích dle českého práva.

První místo, kde narazíme na termín „vedoucí“ je § 11 zákoníku práce, podle kterého vedoucím zaměstnancem je ten, kdo má právo na jednotlivých stupních řízení udělovat pokyny k práci a práci řídit.

Může se tak stát, že zatímco manažer pro klíčové zákazníky bude mít drahé auto, krásnou vizitku a žádné podřízené, a nebude proto vedoucím dle zákoníku práce, na opačné straně organizační struktury najdeme vedoucí mezi šéfem závodní jídelny, hlavní uklízečkou a vedoucím vrátnice.

Jakmile totiž někdo přiděluje práci aspoň jednomu podřízenému, pak je vedoucím, i když na velmi nízkém stupni řízení. A naopak, ten kdo nemá žádné podřízené, byť bude jeho pracovní náplň sebevýznamnější, není vedoucím zaměstnancem.

Jak vymezuje zákoník práce povinnosti vedoucích? (Pro zjednodušení pomíjíme fakt, že celý zákoník práce je protkán povinnostmi zaměstnavatele a tyto povinnosti zaměstnavatele podle svého uvážení přenáší na své zaměstnance a vedoucí zaměstnance.) Konkrétní povinnosti vedoucích nalezneme v § 302 Zákoníku práce. Podle jeho textu jsou vedoucí povinni:

-          řídit, kontrolovat, co nejlépe organizovat práci podřízených

-          hodnotit pracovní výsledky a výkonnost zaměstnanců

-          zajišťovat bezpečnost na pracovištích

-          vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně podřízených

-          přijímat opatření k ochraně majetku zaměstnavatele

-          zajišťovat odměňování zaměstnanců

-          a obecně zajistit dodržování právních předpisů na svěřeném úseku

Mezi povinnosti vedoucích tak patří např. plánovaní pracovní doby a její kontrola a evidence, plánování dovolené a dohled nad tím, aby k čerpání dovolené skutečně došlo a dovolená byla v rámci daného kalendářního roku beze zbytku vyčerpána.

Nedojde-li k vyčerpání dovolené, odpovídá vedoucí za to, že důvody, pro které dochází k převodu dovolené, uspějí jako dostatečně vážné u event. kontroly ze strany inspekce práce, aby nedošlo k udělení pokuty. Vedoucí je také odpovědný za včasné, kompletní a bezchybné předání podkladů pro zúčtování mezd.

V případě odpovědnosti za schodek (tzv. hmotná odpovědnost) ručí vedoucí více než řadoví zaměstnanci (započítávají se dvěma díly škody a jsou povinni nahradit veškerou škodu, kterou nebude možno uplatnit na řadových zaměstnancích).

Další a další povinnosti běžně specifikují zaměstnavatelé v popisech práce, metodikách, pracovních a organizačních řádech aj. Neplní-li vedoucí své povinnosti řádně, pak je zaměstnavateli povinen nahradit škodu a pracovní právo zná odpovědnost za škodu až do výše 100%, jestliže se jedná o přímý či nepřímý úmysl zaměstnance.

Také se může stát, že vedoucí sice zvládá odbornou stránku věci, ale podceňuje ostatní povinnosti. Může se pak stát, že se s firmou rozloučí, protože judikatura uznává neplnění povinnosti, trpění nešvarů na pracovišti nebo poskytování neoprávněných výhod podřízeným jako výpovědní důvod podle § 52, písm. f) ZP = jednoduše, že člověk nesplňuje požadavky na to být vedoucím.

Nahlédněme však také do textu Občanského zákoníku: Podle § 166 Občanského zákoníku zastupují zaměstnavatele jeho zaměstnanci v obvyklém rozsahu, přičemž tento rozsah se posuzuje podle toho, jak na věc nahlíží veřejnost. Je sice možné rozsah zastupování zaměstnavatele omezit vnitřním předpisem, ale to je co platné jedině tehdy, je-li to třetí straně známo.

A od vedoucích zaměstnanců veřejnost očekává, že vedou a rozhodují. V judikatuře pak najdeme celou řadu soudních případů, kdy vedoucí zaměstnanec překročil pravomoci určené zaměstnavatelem. (A je jedno, zda se tak stalo z dobré vůle či vědomě, protože podle § 167 Občanského zákoníku zaměstnavatele zavazují i protiprávní jednání zaměstnance.)

A soud následně rozhodl, že platí krok, který provedl první přímý nadřízený. To se týká např. příkladů, kdy přímý nadřízený dál přiděloval práci podřízenému, kterému měl jinak skončit pracovní poměr uplynutím sjednané doby určité. Nebo případů, kdy nadřízený přislíbil zvýšení mzdy, odměnu či odstupné a zaměstnavatel je následně odmítal vyplatit.

Mnohdy stačí, že vedoucí jenom něco nešťastně „plácne“ a už je zaděláno na problém, protože právní jednání se posuzují podle pravé povahy, nikoliv podle formální stránky, a proto nerozhoduje, zda vedoucí rozhodl písemně nebo ústně (viz § 555 a násl. OZ). Přičemž nastane-li pochybnost o významu jednání, resp. jednání umožní více možných výkladů, pak se vždy musí použít výklad nejpříznivější pro zaměstnance (viz § 18 ZP).

Pár příkladů:

Zkrátka a dobře – být vedoucí, není podle českého práva žádný med. Rádi bychom Vám to ulehčili, a proto si Vás dovolujeme pozvat na jednodenní seminář Pracovní právo (nejen) pro manažery. Projdeme společně úskalími zkušební doby, poměry sjednanými na dobu určitou, vytýkacími dopisy – jejich náležitostmi a častými chybami, ukončováním pracovních poměrů, základy správného plánování pracovní doby a překážek v práci (se zvláštním důrazem na omluvenky od lékařů), tématem dovolené a náhrady škody. To vše živou formou, se zaměřením na praktické příklady a s obsáhlým studijním materiálem. Přijmete-li naše pozvání, pracovní právo už pro Vás nemusí být noční můrou.

Těším se na vás! 

Dana Blažková