Top vision
Září je takový malý leden. Něco se začíná odpočítávat. Po dovolených se cítíme silnější, připravení vrhnout se do všeho po hlavě. Okurková sezóna je za námi a všechno se rozjíždí. Jak nepřepálit začátek a nebýt už před Vánocemi s energií na nule? Dokud máte ještě nadhled a dost energie, rozmyslete se, jak bude váš letošní „školní rok“ vypadat.
Existují tři zóny a pro lepší představivost je nazvěme podle barev, které o nich zároveň leccos vypovídají. Správná, zdravá, vyrovnaná, ideální je ZELENÁ. Pohybovat se v této zóně znamená mít věci pod kontrolou, vybíjet své baterie a zase je nabíjet. Zvládat všeho tak akorát a mít pocit, že vám nic nechybí.
Občas je ovšem nutné trochu přežhavit monočlánek a tryskem se dostat nad naši oázu a přirozeně příjemné prostředí zelené zóny, do zóny, jak jinak než ČERVENÉ. Jedete na plný výkon, není čas na pravidelné dobíjení, a baterie hlásí: „OK zatím zvládám, ale nepřetáhni to!“ Někdo vydrží v červené zóně týden, jiný měsíc, někdo rok. Dobíjecí stanice tu není na každém rohu, natož pak odpočívárna. Jen stánky na levnou krásu. U nich se krátce občerstvujete a zpočátku se kocháte tím, jak jste nadupaní a jak mají věci spád. A pomalu spotřebováváte skryté rezervy! Ti, se kterými tu takhle drandíte občas odpadnou, či se někam propadnou. Do zóny modré.
MODRÁ zóna je mlhovina bez chuti a bez vůně a padá se sem přímo z červené, střemhlav zelenou, ve které se najednou v té rychlosti není čeho chytit. Možná právě proto slovo „blue“ neznamená v angličtině jen modrou barvu, ale také špatnou náladu, melancholii, smutek a sklíčení. Uvědomit si, že jste v modrém patru a proč, někdy chvíli trvá. Vytrvale strháváte svěrací kazajku a dožadujete se návratu do červené, kde to mělo říz. Co tady? Tady „chcíp pes“! Jenže monočlánky ani neškytnou a pokud se dají přemluvit alespoň k nějakému výkonu, nestačí to pomalu ani na návštěvu zeleného pavilonu. Jak dál? Jak jinak? Nebo jak zpátky? Hlavně zpátky k sobě! A jak nejrychleji to jde!
Nezvykejte si na bolest hlavy, není normální. Únava a vyčerpání nespraví série káviček. Když zavnímáte jakoukoliv tělesnou nepohodu, je to zpráva. Nemačkejte proto „delete“, ale požadavek řešte.
Tady je na místě selský rozum. Jsem schopen zvládnout nálož pracovních úkolů, tak jak se právě navršily? Pokud ano, v jakém čase? Udělejte si plán a ihned zadavatelům dejte vědět, kdy vidíte dodání úkolu. Je rozumnější dát tuto informaci hned než pak s pocitem selhání posunovat termín. Často zjistíte, že termín není tak šibeniční a byl určen podle neznámého klíče.
Delegovat je pro někoho hračkou a jiného zatěžuje už pomyšlení, že úkol bude zpracován jinak, než jak by se ho chopil sám. Možná vás překvapí, že kolega přistoupí k úkolu z jiného úhlu. Nechte si ukázat nové cesty, než jsou ty vaše nalinkované. Rozšiřuje to vaše obzory. Aby bylo delegování úspěšné, vyplatí se podat vyčerpávající podkladové informace.
Kolik hodin z fondu denní pracovní doby opravdu efektivně pracujeme? Vědci říkají, že je to dáno naší schopností koncentrovat se a ta rozhodně netrvá nepřetržitě několik hodin. Máme často pocit, že zvládáme více věcí najednou a nemáme problém psát, reagovat na okolní podněty, sms a maily. Skákáním z činnosti na činnost ovšem výrazně zpomalujeme svůj výkon a nenápadně tak nabíráme časovou ztrátu.
K tomu asi není co dodat. Každý jsme jedinečný a takové jsou i naše příjemné pocity a prožitky. Je dobré pojmenovat co nás těší a udělat jakousi dohodu o tom, že něco nedáme! Jíst v klidu, nepobíhat po městě s obloženou bagetou, může být jedním z rituálů, které je třeba bránit vlastním tělem.
Práce a osobní život se dnes často překrývají. Kdykoliv vám kdokoliv může pinknout mail či zprávu s pracovním obsahem a vám je pak trapné, když ihned nezareagujete. Vždy to ale vnímejte jako překračování a posouvání hranice, zabírání vašeho soukromého území. Je na vás, jestli se ho vzdáte.
Time management pro každý den
Jen 6 kroků vás dělí od výkonu a zdraví