Top vision
Ondřej Staněk je lektorem prezentačních dovedností a prezentačního designu. V době pandemie poptávka po jeho kurzech paradoxně stoupla. A to i díky webinářům, v nichž učil své klienty prezentovat v onlinu. Jak hodnotí výkony politiků, kteří v době pandemie vysílali ze svých domovů? A jak se mu vyučuje přes obrazovku počítače? Zeptali jsme se za vás.
V Top Vision máme za sebou dva roky online výuky. Jak jste k ní přistupoval na počátku a jak je to nyní?
Přiznám se, že já osobně jsem s přechodem do onlinu velký problém neměl, protože už čtvrt roku před tím jsem začal nahrávat videa pro klienty. Byl jsem už tedy zběhlý v používání kamer a zvukové aparatury a měl jsem doma vybudované své studio… Takže pro mě to bylo doslova překliknutí a na tu online výuku jsem mohl snadno naskočit. Tím nechci říct, že to zpočátku nebylo problematické. Člověk se musel naučit pracovat s nejrůznějšími nástroji a sžívat se s nimi.
Chyběl vám osobní kontakt s klienty, skupinová dynamika? Nebál jste se, že klienti už budou chtít u onlinu zůstat?
Toho jsem se nikdy nebál. Naopak, během těch dvou let, co vedu online kurzy, se mi klienti svěřují, že online výuka je super, že je baví, ale všichni se shodují na tom, že už se těší, až se budeme moct vidět v meetingovkách a budeme spolu moct chodit na obědy. Takže obavu, že bychom už do onlinu přešli úplně, jsem neměl.
Jaký je rozdíl v aktivitě posluchačů? Všímáte si rozdílů mezi onlinem a offlinem? Přece jen v onlinu vám konkurují e-maily, e-shopy… Je snadné přijít o pozornost publika.
To jednoznačně. Samozřejmě zde záleží na lektorovi a na tom, jakým způsobem ta online výuka probíhá. Z mého pohledu není složité udělat online výuku tak, aby lidi bavila a aby se jí věnovali. Na druhou stranu je pravda, že když jsou lidé u počítače a nemají vypnuté notifikace, neustále je rozptylují příchozí maily. Taky pro ně není problém vypnout si kameru a odběhnout si něco vyřídit, což už není úplně příjemné. Ale to je taky o tom, jak si s účastníky školení nastavíme pravidla komunikace. Já účastníky vedu k tomu, aby měli webkamery po celou dobu zapnuté, abychom se mohli vidět. Už to je udržuje aktivní. Je naivní si myslet, že když si vyřizuji maily, tak to nikdo nepozná. Pozná.
„Vedu účastníky kurzů k tomu, aby měli webkamery zapnuté. Už to je udržuje aktivní. Je naivní si myslet, že když si vyřizuji maily, tak to nikdo nepozná. Pozná.“
Je příprava online lekcí pracnější než příprava na klasickou výuku?
Já si myslím, že není, ale nechci nic paušalizovat. Benefit mých kurzů spočívá právě v tom, že se dají v onlinu jednoduše školit. Prezentační design, vizualizace dat, storytelling… To všechno jsou věci, které se dají v onlinu bez problémů zvládnout. Nedokážu si ale představit například trénink asertivity v onlinu. Neříkám, že se to nedá zvládnout, věřím, že je mnoho expertů a expertek, pro které je to třeba hračka, ale vidím tam mnoho potíží. Nebo meditace v onlinu. Jak to chcete dělat? Kupříkladu pan Špaček oznámil, pokud se dobře pamatuji, že on dělat kurzy v onlinu nebude, protože si nedovede představit, že je v obleku a mluví o etiketě k lidem, kteří jsou v pyžamu. Já jsem měl tedy výhodu a navíc mě technologie baví.
Je přechod do onlinu jakousi revolucí ve vzdělávání? Bude podle vás v budoucnu většina výuky probíhat online?
Já si myslím, že tam bude záležet právě na obsahu vzdělávání. Určité dovednosti se budou dát onlinově školit. Za sebe bych řekl, že na vyhodnocení, zda je online výuka stejně kvalitní jako prezenční výuka, máme málo statistických dat. Já jednoznačně preferuji, pokud se klienti chtějí naučit prezentovat v onlinu, aby to školení bylo v onlinu. Ale co se týká obecně vystupování před publikem, tak online nedokáže zprostředkovat zážitek, kdy stojíte před deseti lidmi, kteří vám dávají okamžitou neverbální a verbální zpětnou vazbu na vaše vystoupení. To v onlinu neudělám. Prezentační design je překlopitelný jedna ku jedné, avšak konkrétně trénink vystupování před větším publikem nikoliv. Proto se má školení prezentačních dovedností musela upravit tak, aby onlinu vyhovovala. Offline výuka tedy nikam nejde a dříve nebo později se k ní vrátíme. Neříkám ale, že v plném rozsahu, to pravděpodobně nikdy.
„Lidé si uvědomili, že prezentace v onlinu je jiná než prezentace v offlinu a že neví, jak prezentaci ve virtuálním prostředí správně pojmout.“
Stoupla v průběhu pandemie poptávka po vašich kurzech? Někteří lidé měli najednou více času… Ale vzdělávali se více?
Já jsem měl štěstí. Můj věk, záliba v technologiích, kurzy, které učím, ale i disciplína, se kterou jsem se onlinu věnoval, to všechno vedlo k tomu, že mi v době pandemie poptávky rostly. Tím nechci říct, že v prvním měsíci covidu jsem nešel dolů. Šel, ale člověku nezbývalo nic jiného, než novou situaci přijmout, zatvrdit se, a makat. Pečlivě si vedu statistiku. Do dnešního dne od začátku pandemie jsem vedl 277 webinářů, kterými prošlo 2799 lidí. Můj obor tomu byl díky bohu nakloněný. Nicméně cítím obrovskou pokoru před lidmi, jejichž obor se do onlinu převést nedal, a kteří si prošli a prochází nesmírně těžkým obdobím. Jestli se lidi vzdělávali více? To si nejsem jistý. Já bych řekl, že ano, ale tuto odpověď zakládám pouze na poptávkách po mých kurzech a kurzech svých kolegů a kolegyň, se kterými jsem v kontaktu. Co se mé osobní zkušenosti týče, lidé si uvědomili, že prezentace v onlinu je jiná než prezentace v offlinu a že neví, jak prezentaci ve virtuálním prostředí správně pojmout. Zjistili, že i starý způsob vizualizací už jim v onlinu absolutně nebude fungovat. A tím, že já už jsem s tím zkušenosti měl, věděl jsem, jak jim pomoci.
Jak vlastně hodnotíte vystupování politiků v době pandemie? Ti také vysílali do televize z domova… Myslíte, že absolvovali nějaké školení? Nebo naopak udělali tu chybu, že se s nikým neporadili, jak na to?
Přenosů jsem viděl několik, a za sebe si myslím, že poradce neměli, a pokud ano, tak neodvedl svou práci dobře. Protože kdybych to byl já, tak bych je takto nepustil do televize, ani nikam jinam. To byla absolutní katastrofa. Teď nejde o to, že jsme viděli domácnosti politiků. Všichni jsme byli zavření doma a oni museli ukázat, že jsou taky. To je dobře. Ale to, že byli neostříhaní, neupravení, špatně osvětlení, obraz byl nekvalitní, když hovořili, tak se nedívali do kamery, je jen ukázka toho, jak jsme většinově k onlinovým prezentacím přistoupili jako společnost. Stačí se podívat na ty rádoby vtipné obrázky na LinkedInu a Facebooku. Lidi nabyli dojmu, že je normální mít nahoře košili a dole pyžamové kalhoty. Ne! Je to neprofesionální. Z mého pohledu je to jen výsledek přístupu: “Haha, hehe, neberme se tak vážně”. Nejsme malé děti, jsme profesionálové ve svém oboru, a pokud chceme, aby nás tak svět vnímal, musíme se podle toho chovat. Opravdu bychom cítili, že je vše v pořádku, kdyby například lektor povstal, a viděli jsme, že má na sobě jen spodní prádlo, protože je mu to pohodlné? Nemyslím, že by to účastníky školení bylo považováno za etické chování.
„Stačí se podívat na ty rádoby vtipné obrázky na LinkedInu a Facebooku. Lidi nabyli dojmu, že je normální mít nahoře košili a dole pyžamové kalhoty. Ne! Je to neprofesionální.“
V Top Vision vedete kurz Prezentační design budoucnosti. Některá pravidla platí pořád, ale sledujete i současné grafické trendy? Třeba na Instagramu nebo v magazínech věnovaných designu?
Za zajímavou platformu pro inspiraci považuji YouTube nebo Pinterest, kde jsou lidi z branže, na které nedám dopustit. Určitě stojí za to sledovat trendy ve webdesignu, protože ten je prezentačnímu designu hodně podobný. Na druhou stranu je prezentační design kategorie sama o sobě, protože to, že jste dobrý grafik, neznamená, že budete dělat dobré slajdy. Prezentační design je o minimalismu, důsledné práci s kontrastem a s velikostmi. Jedno ze základních pravidel zní, že pokud lze nějaký grafický prvek oddělat, aniž by to narušilo vypovídající hodnotu slajdu, tak by takový prvek měl být vymazán.
Takže váš kurz prezentačního designu není o tom, jak udělat co nejkreativnější grafiku, ale o tom, jak strukturovat slajdy, aby lidi věděli, na co se mají dívat, a pochopili z nich tu předávanou informaci…
To je přesně ono! Pokud se nepletu, tak to byl Puškin, který říkal, že pokud máte na scéně rekvizitu, tak by měla být nejpozděli ve třetím aktu využita. A pokud nebude využita v daném divadelním představení vůbec, tak by na podiu neměla vůbec být. Stejně to funguje i v prezentačním designu. Slajd má být vytvořen tak, aby podporoval řečníka. Ale pokud je ten slajd tak kreativní, že posluchač přestane vnímat řečníka, tak je to špatně udělaný slajd.
Můžete uvést typické chyby, kterých se tvůrci dopouští při designování svých prezentací? Stává se vám, že si vaši klienti o něčem myslí, že je to super, jsou na to pyšní a vy je pak vyvedete z omylu?
Já se nepotkávám s lidmi, kteří by byli pyšní na své slajdy. Potkávám se spíše s lidmi, kteří nějaké slajdy tvoří, ale vlastně si spíše říkají, že je to hrůza, ale že tak se to u nich ve firmě dělá, a proto to tak udělali. Což je smutné, přímo strašné. Na kurz přichází typicky s ukázkami slajdů, a hledají radu, jak to dělat jinak. Klienti bývají pyšní až po kurzu, a hodně často mi posílají ukázky toho, co nového vytvořili.
„Já se nepotkávám s lidmi, kteří by byli pyšní na své slajdy. Potkávám se spíše s lidmi, kteří nějaké slajdy tvoří, ale vlastně si spíše říkají, že je to hrůza, ale že tak se to u nich ve firmě dělá, a proto to tak udělali. Což je smutné, přímo strašné.“
Co byste si přál, aby si klienti odnesli z vašich kurzů?
Především to, že slajdy jde dělat jinak a že to není tak náročné. Já z lidí v kurzech nedělám grafiky a ani sám sebe nevnímám jako grafika. Jsem prezentační designér a to je něco trochu jiného. Grafiky vnímám jako daleko kreativnější, než jsem já.
Teď mě napadá, že i grafici by mohli benefitovat z vašich kurzů. Protože můžou mít skvělé nápady, ale někdy se z jejich materiálů vytrácí ta hlavní informace…
To je zajímavé, že to říkáte, protože grafici se mi na školeních objevují. Ať už jde o korporátní grafiky nebo o freelancery. Odchází pak s novým know-how, které když spojí se svou kreativní expertízou, tak vznikají fantastické věci. Víte, lidé na mých kurzech získávají nejen větší vhled do problematiky, ale také odvahu provádět změny. Protože přesně tohle mí klienti řeší. Říkají: „Je to parádní, ale můj šéf mi to nedovolí takhle dělat.“ A já jim říkám: „Proč ne? Váš šéf vás poslal na drahé školení, abyste se to naučili dělat správně.“ A takhle je to potřeba vysvětlit i tomu šéfovi.
A jak byste třeba oponoval šéfovi, který má pocit, že na každém slajdu musí být logo firmy, že se musíme prodat?
Já bych argumentoval tak, že korporátní identita není logo. Je to více věcí. Jsou to písma a jeho řezy, barvy, zarovnání, tvary, ikony, firemní kultura… Vezměme si jednoduchý příklad. Banka - červená - černá - bílá. Komerčka! Banka - černá - žlutá. Rajfka! Nepoužil jsem logo, ale každý okamžitě ví, o co jde.
Naučte se inovovat
Přetvořte nudná data v potěchu pro oči