Top vision

czen

Začněte myslet jinak!

Když se řekne kreativita, někdo si představí umělecké dílo, někdo Einsteinovy rovnice a někdo třeba produkt jako je iPhone. Lze vůbec kreativitu nějakým způsobem přesněji vymezit? Pojďme se na to podívat!

Definice kreativity se v průběhu historie měnily a to i dost radikálně. Třeba samotná idea, že autor díla vytváří něco originálního, ještě před obdobím renesance v Evropě vůbec neexistovala.

Za kreativní se považovalo, když někdo dokázal dobře napodobovat osvědčené mistry v oboru nebo věrně kopírovat přírodu. Dnes je to samozřejmě jinak a schopnost tvůrčího myšlení je velmi ceněným zbožím v mnoha sférách, včetně světa organizací a firem.

Co se týče nějaké definice, možná budete překvapeni, ale já nejvíc „fandím“ strohé definici, kterou aplikují patentové úřady. Když se zkoumají předložené žádosti o patent, úředníci v zásadě ověřují tři aspekty: originalitu, tj. zda něco podobného již náhodu neexistuje, užitečnost, tedy zda se daná věc dá nějak prakticky využít, a nakonec realizovatelnost - zda „to“ vůbec lze vyrobit dle navrhovaného plánu.

Krása této definice je v tom, že ji můžete aplikovat na cokoliv - od průmyslových výrobků až po umění. Třeba když teď udělám na papír čmáranici se zavřenýma očima, lze říct, že to je originální (úplně stejná čmáranice asi nikde jinde na světě neexistuje), realizovatelné (ano, skutečně jsem to dokázal načmárat), ale již to nesplňuje kritérium pro užitečnost - na toto „veledílo“ bych moc diváků do galerie nenalákal… Takže smůla, kreativní to není.

Panují v oblasti kreativního myšlení nějaké mýty nebo předsudky?

Různých mýtů a populárních polopravd je tolik, že by to vydalo na dlouhé povídání a možná i celou knihu. Zmínil bych zde však jeden mýtus, se kterým se ve své praxi setkávám velmi často, a pokaždé mě dokáže zvednout ze židle.

Je to představa, že když přijdete s něčím kreativním, je to jako záblesk z čistého nebe - náhlý moment „osvícení“. Zrovna se koupete ve vaně a prásk! Najednou máte jasno, jak bude vypadat nový revoluční produkt či převratný scénář nového filmového trháku.

Bohužel, právě díky této zakořeněné romantické představě, že kreativita je něco, co k nám „přichází samo“, mají mnozí lidé pocit, že nikdy nebudou moct být kreativní. Prostě buď k vám kreativní múzy chodí na návštěvy, nebo máte smůlu. Přitom takzvané „a-ha“ momenty jsou v praxi velmi vzácné, a pokud se objeví, jde spíš o částečné vhledy do rozpracovaného problému, než o zjevení finálního řešení.

Většina kreativních špiček od umělců až po inovátory v businessu vám potvrdí, že i revoluční myšlenky se rodí postupně jako výsledek intenzivní práce a mnoha dílčích kroků… Kreativita je delší proces, ne náhlé zjevení!

V čem se ale liší kreativní osobnosti od „běžných smrtelníků“? Přeci jen mravenčí práci o mnoha krocích dělá mnoho lidí bez toho, aby vytvořili něco inovativního…

No vidíte – i zde často panují různé předsudky v tom smyslu, že kreativní lidé jsou nějak radikálně jiní. Třeba že jsou to excentričtí blázni nebo lidé balancující na hranici psychické poruchy. Přitom za desetiletí výzkumů kolem kreativity psychologové neobjevili žádné specifické osobnostní rysy, o kterých by se dalo prokazatelně říct, že jsou univerzálně platné pro „kreativce“.

Představa kreativního člověka jako napůl šíleného génia bohužel i bohudík neodpovídá realitě. Samozřejmě nějaké vrozené předpoklady existují, ale týkají se spíš konkrétního oboru působení, než kreativního myšlení obecně. Chcete-li být architektem, určitě budete potřebovat dobré prostorové vidění. Ale zda budete kreativním architektem, o tom rozhodují jiné faktory.

Pokud to ale není osobnost, co to je?

Spíš než na tom, jaká jsem osobnost, záleží, jaké myšlenkové postupy při tvoření používám. Kdybych vám na to měl dát recept, skládal by se ze tří ingrediencí, které dle mého názoru potřebujete, pokud chcete inovativně myslet.

Za prvé, ať již tvoříte cokoliv a v jakémkoliv oboru, udělejte co nejvíce pokusů. Pro kreativní lidi je totiž charakteristická vysoká produktivita či kvantita nápadů. Co to znamená? Že každou věc vyzkoušejí vícekrát, než jejich méně kreativní konkurenti. Přitom udělají řadu chyb a dílčí výsledky takových pokusů mohou být i zcela nepoužitelné.

Víte třeba, kolik prototypů žárovky Thomas Alva Edison vyhodil do koše, než se dopracoval k funkční žárovce? Devět tisíc! Stejně tak třeba velký Mozart napsal mnohé relativně nezajímavé skladby, které dnes zná jen úzký okruh expertů.

Důležité však je, že v průběhu těchto zdánlivě neplodných pokusů se učíte, poznáváte možné cesty, slepé uličky a tím objevujete i nové možnosti. Třeba když vám teď řeknu, abyste vymyslel tři způsoby využití kladiva, pravděpodobně vás nejdříve napadnou nějaká standardní řešení (zatlouct hřebík, obít omítku…). Kdybych vám ale řekl, že musíte vymyslet padesát variant, zákonitě se propracujete i k neotřelým, originálnějším možnostem.

Takže hodně pokusů a experimentování je první ingrediencí. Co jsou ty další?

Další esenciální složkou kreativity je pro mne schopnost spojovat zdánlivě nesouvisející věci. Co si pod tím představit? Uvedu příklad. Když Guttenberg vynalezl knihtisk, spojil dva nesouvisející světy – princip razidla na mince a konstrukční princip lisu na víno. Stejně tak někoho muselo napadnout spojit osobní počítač s komunikačním nástrojem zvaným telefon, aby vznikl smartphone.

Tento princip kombinování zdánlivě oddělených věcí lze využívat cíleně a jsou na něm postavené i mnohé kreativní techniky, které učím na kreativních workshopech. Chcete-li být originální, dívejte se, jak třeba zadání vašeho problému souvisí s nedojedeným kouskem pizzy, který vám leží na stole. Zní to bláznivě, ale divili byste se, kolik inspirace se v tom dá najít.

A poslední ingredience? Tou je odvaha popřít něco, co se zdá být nepopíratelné. To znamená vystoupit za hranice zavedených předpokladů. Američané tomu říkají přemýšlet „out-of-the-box“.

Jeden příklad za všechny. Jistý inženýr jménem Spencer Silver, pracující ve firmě 3M, díky náhodě vynalezl lepidlo, které bylo neuvěřitelně slabé - tak slabé, že přilepený list papíru jste mohli snadno utrhnout dvěma prsty. Všichni včetně jeho nadřízeného si řekli: „Co je to za nesmysl - slabé lepidlo?“

Spencer se však nevzdal a zarputile se snažil o užitečnosti svého vynálezu přesvědčit. Kvůli konzervativním nadřízeným mu to trvalo dlouhých 5 let, ale nakonec z tohoto vznikl jeden z nejvýnosnějších patentů v historii společnosti, který i vám pravděpodobně visí někde v kanceláři. Post-it neboli známé „lepíky“ na poznámky. A vznikly jen proto, že si někdo položil zdánlivě absurdní otázku „co by mohlo být dobrého na slabém lepidle?“

Jak ideálně rozvíjet kreativitu v pracovním i osobním životě?

Doporučil bych zcela opustit uvažování o tom, zda jsem či nejsem kreativní. Když si jednou řeknete „nejsem kreativní“, zákonitě se podle toho začnete chovat. Asi se budete vyhýbat inovativně vypadajícím pracovním úkolům, nejspíše nebudete vyhledávat kreativní činnosti a koníčky a celkově od sebe nebudete očekávat nic originálního.

Tím se de facto odsuzujete k tomu, že zůstanete nekreativní – z postoje k sobě samému se stává sebenaplňující se proroctví. Na druhou stranu, pokud ke kreativitě přistoupíte jako k dovednosti, je jen na vás, kolik úsilí budete chtít investovat do toho, abyste svou kreativitu rozvinuli a aktivně ji využívali.

Tím neříkám, že to je snadné. Přirovnal bych to k běžeckému tréninku. Když začínáte s běháním, asi nečekáte, že napoprvé uběhnete maraton ve skvělém čase. Ale s každým dalším tréninkem to jde snáz, až si nakonec člověk už ani nepamatuje, jak byl na začátku upachtěný a pomalý.

Stejně tak u kreativity se při prvních pokusech o aplikaci kreativních metod asi zadýcháte, ale časem si vaše mysl vybuduje jakýsi kreativní návyk a nápady k vám budou přicházet snáz a častěji. A podobně jako u sportu, i zde vás může podpořit trenér, který vás naučí jak se před během správně rozcvičit, či jak si osvojit dobrou techniku nášlapu.

Takovým „trenérem“ může být třeba dobrá literatura nebo trénink kreativního myšlení. Z mého pohledu má však rozvoj kreativity oproti běhání, u kterého alespoň já osobně dost trpím, jednu velkou výhodu. Je to svět velice barevný a pestrý, a proto je to už na začátku docela zábava.

Více se dozvíte na kurzu Myslet jinak. Těším se na vás!

Matej Hochel

Nový komentář

Matej Hochel

Matej Hochel

kouč, lektor a konzultant, MindArt s.r.o.

Další články autora

Matej Hochel: Přemýšlet tvořivě se může naučit každý z nás
Matej Hochel: Přemýšlet tvořivě se může naučit každý z nás

Kreativitu v dnešní době vyžaduje stále více zaměstnavatelů a to i na pozice, kde bychom to sotva čekali. Dá se kreativita osvojit? Může být kreativní každý z nás? Na tyto a další otázky jsem se zeptali Mateje Hochela, kouče a zkušeného lektora v oblasti kreativity.

e-book Naučte se vstávat dřív

Naučte se vstávat dřív

Dozvíte se, jak si zautomatizovat brzké ranní vstávání a proměnit jej ve výhodu. Poradíme vám, jak se vyvarovat prokrastinaci a jak je to s ranní kávou.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Jeho používáním s tím souhlasíte.

nahoru