Matej Hochel: Přemýšlet tvořivě se může naučit každý z nás

Kreativitu v dnešní době vyžaduje stále více zaměstnavatelů a to i na pozice, kde bychom to sotva čekali. Dá se kreativita osvojit? Může být kreativní každý z nás? Na tyto a další otázky jsem se zeptali Mateje Hochela, kouče a zkušeného lektora v oblasti kreativity.

Co pro vás znamená myslet kreativně?

Ve zkratce jsou to pro mne tři věci. 1) Schopnost popřít zdánlivě nepopíratelné věci – jako když Henryho Forda napadlo, že lidé nemusí běhat po fabrice od jednoho vyráběného auta k druhému (což bylo tou dobou obvyklé), ale práce může „jezdit za nimi“ na pásu.

2) Schopnost spojovat nespojitelné, tedy kombinovat věci, které spolu zdánlivě nesouvisí. To třeba udělal Guttenberg, když spojil princip razidla na mince s lisem na víno a vznikl stroj umožňující tisk textu.

3) A nakonec odvaha představit si nepředstavitelné věci za hranicí toho, co se považuje za normální či obvyklé. Třeba jedna americká korporace si troufla rozvinout myšlenku, která se na začátku zdála absolutně šílená – otevřít call centrum ve vězení a zaměstnat v něm vězně. Projekt měl obrovský úspěch – nejen že call centrum skvěle funguje, ale tato firma pomáhá vězňům získat „druhou šanci“ na trhu práce.

Opravdu může být kreativní každý? Spousta lidí si myslí, že kreativní nejsou, a nikdy by je nenapadlo, že kreativitu je možné si osvojit.

V oblasti kreativity často panují různé předsudky. Mnozí si myslí, že kreativní lidé jsou nějak radikálně jiní. Třeba že jsou to excentričtí blázni nebo lidé balancující na hranici psychické poruchy. Přitom za desetiletí výzkumů kolem kreativity psychologové neobjevili žádné specifické osobnostní rysy, o kterých by se dalo prokazatelně říct, že jsou univerzálně platné pro všechny „kreativce“.

Samozřejmě i v kreativitě jsou oblasti, kde je určitá dávka vrozeného talentu či dispozice potřebná – měří-li někdo dva metry, má větší šanci stát se špičkovým basketbalistou, než někdo, kdo má metr padesát. Na druhou stranu, samotná schopnost přemýšlet tvořivě – ať již ve sportu, v businessu nebo v umění – není nijak omezená a skutečně si ji může osvojit téměř každý. Chce to jen odvahu experimentovat s novými postupy a jistou dávku vytrvalosti, kterou potřebujete pro nácvik jakékoliv dovednosti.

Pokud se nikdy nepostavíte na svah, jen těžko se naučíte lyžovat. A totéž platí i o kreativitě – začněte ji praktikovat, vytrvejte a váš mozek se bude stávat flexibilnějším a tvořivějším.

Jak to udělat, abychom byli kreativní i v dospělosti?

Kromě již výše zmíněného bych všem vřele doporučil nezůstávat je u „myslících aktivit“, u kterých se sedí kolem stolu a v tichosti či nahlas se přemýšlí. Je prokázáno, že když lidé do přemýšlení zapojí nejen hlavu, ale i zbytek těla a více smyslových orgánů, bývá výsledek mnohem zajímavější.

Během tvoření a přemýšlení můžete pracovat s vizuálním materiálem, pohybovat se v prostoru, využívat fyzické předměty a podobně. Kupříkladu známá firma LEGO nedávno vyvinula specifický produkt Lego Serious Play®, který slouží právě k podpoře kreativního myšlení skrze práci s něčím, na co si můžete sáhnout – v tomto případě kostičky lega. I dospělí si potřebují hrát, aby mohli být kreativní.

Proč patří kreativita a schopnost myslet jinak mezi důležité faktory úspěšné kariéry?

Nalijme si čistého vína – ne každá pracovní role vyžaduje kreativitu. Možná by někdo nesouhlasil, ale já třeba od mého účetního očekávám, že systematicky dodrží účetní a legální postupy, abych já mohl v klidu spát. Na druhou stranu jen málokdo dnes může o sobě říct, že by ve své práci řešil jen standardní situace vyžadující čistě aplikaci zavedených postupů. Ať se nám to líbí či nikoliv, náš pracovní svět se stává stále složitějším.

Američané na to mají krásnou zkratku – náš svět je VUCA, kde V znamená volatilní neboli proměnlivý, U je uncertain, tedy nejistý, C je complex/komplexní a A znamená ambigous, tedy víceznačný. Jinými slovy, se standardními naučenými postupy jen málokde dlouhodobě uspějete. A z toho vyplývá stále větší potřeba kreativního myšlení.

Proč by měli kreativní přístupy používat i manažeři?

Osobně si nemyslím, že každý manažer musí být extrémní kreativec. Měl by to však být někdo, kdo vytváří v týmu podmínky podporující kreativitu a inovativní myšlení. Když chcete, aby vám rozkvetla orchidej, musíte jí zajistit optimální teplotu a vlhkost vzduchu a kvalitní živnou půdu.

Podobně jako orchideje, i týmová kreativita potřebuje to správné klima, aby mohla vzkvétat. V tom je vliv leadera na kreativitu týmu zcela zásadní. Pokud třeba týmový meeting jako vedoucí pokaždé jen rutinérsky oddiriguju, jen těžko můžu očekávat, že zde vzniknou převratné myšlenky.

Pro leadery je tedy zásadní zejména schopnost vytvářet prostor a příležitosti ke kreativitě a hlavně jí – třeba nevědomky – nestát v cestě. Proto je pro manažery užitečné znát principy kreativního myšlení a také umět využívat metody, které podporují kreativní práci v týmu. Spoléhat se na otázku „Má někdo nějaký dobrý nápad?“ stačí jen málokdy.

Jak lze kreativitu využít při řešení pracovních problémů?

Jak byste chtěla schopnost vařit využít v oblasti stravování? Touto zdánlivě absurdní otázkou ilustruji jednoduchou věc – kreativita z mého pohledu je právě o řešení konkrétních problémů nebo o hledání odpovědí na zajímavé otázky.

Tím problémem může být něco, co považujeme tradičně za tvůrčí činnost, jako třeba psaní románu, ale také záležitost tvrdě „businessová“. Uvedu příklad – třeba jeden z mých klientů přišel na workshop s otázkou, jak zvýšit atraktivitu kreditních karet tak, aby je klienti častěji využívali a neležely jim jen doma v šuplíku, což byla pro finanční instituci ztrátová situace. Na konci workshopu odcházel s balíkem nápadů, jak by se právě toto dalo udělat.

V jakých životních situacích nám kreativita může být nápomocná?

Ve většině situací, kde není možné aplikovat standardní postup a zároveň řešením není lepší logická analýza. A také ve chvíli, kdy toužíte změnit paradigma či nabourat pravidla hry. Kdyby se Picasso byl zeptal lidí, jaké umění by si přáli, pravděpodobně by mu neřekli, že chtějí obrazy, na kterých lidské postavy a tváře budou divně poskládané ze složitých geometrických tvarů.

Co byste poradil těm, kteří na sobě chtějí pracovat, ale nevědí, jak v sobě probudit kreativní já?

Mám tři praktické tipy: 1) Pravidelně narušujte své osobní stereotypy. Čtete obvykle detektivky? Zkuste si schválně někdy přečíst třeba životopisný román. Jezdíte do práce metrem? Zkuste to někdy na kole nebo autobusem. Jezdíte na dovolenou k moři? Pojeďte toto léto na hory. Tím, že člověk vybočuje ze svých vyjetých kolejí, učí svůj mozek větší flexibilitě a zároveň se vystavuje novým, potenciálně inspirativním podnětům.

2) Pořiďte si zápisník. To vám umožní „lovit“ nápady a inspirace kdekoliv a kdykoliv. Třeba si zapsat zajímavý citát, který jste zahlédli někde na billboardu. Důležité ale je, aby to byl hmotný zápisník, do něhož můžete čmárat a psát – ne nějaká aplikace v telefonu, která vás bude omezovat co do formy provedení.

3) Trénujte svou kreativitu následujícím způsobem: Když pracujete na nějakém projektu, u kterého chcete být tvůrčí – může to být pracovní záležitost, nebo třeba i přestavba bytu – stanovte si měřitelný cíl, co do počtu nápadů na den (třeba pět). Poté si každý den najděte chvilku, kdy splníte tuto „kvótu“. Pozor – to neznamená, že každý nápad má být převratný. Stačí jakákoliv myšlenka. Tento každodenní trénink velmi účinně rozproudí vaše myšlení a tvůrčí nápady k vám začnou chodit na návštěvy častěji, než si možná myslíte.