Rád posouvám své hranice a opouštím zónu komfortu, říká Martin Konečný

Vodí manažery po žhavém uhlí, učí je vytvářet atraktivní vize a motivuje ke změně. Seznamte se: Martin Konečný, kouč vítězů a závodník ve snowboardcrossu, který dělá, co ho baví.

Stejně jako módě se ani osobnímu rozvoji nevyhýbají trendy. Mění se i pohled na hlavní faktory úspěchu v kariéře?

Vnímám zejména to, že se v dnešní době stále více cení inovativnost, kreativita a schopnost komunikovat. Při práci s mladými lidmi, na vysokých školách nebo ve start-up projektech zjišťuji, že je pro ně důležitá také flexibilita – chtějí vydělávat, ale také si užívat. Za úspěch mladí lidé považují to, že vedle práce a rodiny mají čas na své koníčky. Pak se cítí spokojeni.

Čím se odlišuje úspěšný manažer od toho průměrného?

To, co typicky odlišuje úspěšné lidi v byznysu od těch průměrných či neúspěšných je schopnost vytvářet sobě či pro druhé lákavé a atraktivní vize. O úspěšných leaderech se často říká, že to jsou vizionáři. Vize má schopnost v nás a skrze nás pak i v ostatních aktivovat velké množství energie. To je jeden ze základních a řekl bych minimálních předpokladů u každého, kdo chce vést ostatní – platí zde ono okřídlené rčení Kdo chce zapalovat ostatní, musí sám hořet.

Lidé se často drží toho, kde jsou dnes, a přeceňují krátkodobé výsledky. Je možné se naučit vytvářet dlouhodobé vize?

Je to především otázka motivace, rozhodnutí a důvěry v realizovatelnost vize. Schopnost vytvářet vize považuji více za mind set a chtění z hloubky duše než za dovednost. Setkávám se s tím, že mnoho lidí nemá jasno v tom, co chtějí dělat. Nedokážou přesně vyjádřit, kam se svým týmem směřují. Nemají žádnou vizi, pro kterou by sebe a ostatní nadchli. Na tréninku je vedu k tomu, aby se v čase vrátili zpátky k zážitku, kdy jasnou vizi nebo sen měli. Mohl to být třeba plakát úspěšné tanečnice nalepený v dětském pokojíčku na zdi a sen tančit jako ona. Je důležité vytvořit si velmi reálný obraz a tento moment sdílet s ostatními. Jakmile manažer získá zcela konkrétní podobu finálního obrazu a výsledku, pak zcela přirozeně rozvine i strategii.

Jak si to představit v praxi? Například uvádíme-li na trh nový produkt a z týmu se ozývají pochybnosti: máme velkou konkurenci, naše cena je vyšší a některé parametry nejsou ideální. Kde má vzít šéf lákavou vizi o tom, jak prorazíme na trhu?

Je potřeba říci, že vize není stoprocentní jistota. Dobrý leader by však o své vizi neměl navenek pochybovat, protože pak své okolí znejistí. Musí své vizi věřit, i když ji vnitřně podrobuje reflexi. Dokonce existují studie z korporátního prostředí, které ukazují, že mnoho dobrých změn skončí neúspěšně. Důvodem je to, že zaměstnanci velkých firem jsou rezistentní vůči změnám, nevěří jim, a proto je často nedotáhnou do konce. Pokud mají lidé ve firmě pochybnosti o novém projektu, pak je doporučuji konkretizovat a zjistit, o čem konkrétně si okolí myslí, že to nebude fungovat. S těmito konkrétními námitkami je pak nutné pracovat.

Vize nepatří jen do světa byznysu. Jak se dají využít i v každodenním životě?

Naše sny nebo vize umí každého výrazně motivovat i v každodenním životě. Zkuste se třeba zamyslet nad tím, jak jste strávili minulý víkend. Pokud si vybavíte zážitky, které byste na škále od nuly do deseti ohodnotili známkou vyšší než sedm, pak to znamená, že jste strávili úžasný víkend. Při pohledu zpět zjistíte, že na začátku vašeho úžasného víkendu byla velmi jasná a lákavá představa, jak chcete víkend strávit. Na druhou stranu dost lidí si často bohužel ani nevybaví, co minulý víkend dělali, a často takové víkendy hodnotí jako průměrné. Znamená to, že jim na začátku chyběla lákavá představa, jak chtějí víkend strávit.

Mnoho lidí neumí odpočívat. I dovolenou považují za zdroj stresu. Zatímco leží na pláži, přemýšlí, co se zrovna může v jejich kanceláři stát. Co mají změnit?

Jedná se o syndrom manažerské aktovky, nebo v dnešní době spíše laptopu. Většina manažerů nemá stanovený jasný ostrý bod, kdy končí práce a začíná něco jiného. Berou si práci domů a jsou permanentně připojeni. Chybí jim schopnost umět v určitý moment práci uzavřít. Jedna z osvědčených strategií je vědomě si stanovit bod, od kterého se ocitnou v jiné zóně, v níž už nebudou pracovat. Může to být usednutí do auta cestou z práce nebo do letadla při odletu na rodinnou dovolenou.

Manažeři v mnoha firmách excelují v práci s tabulkami, ale jejich komunikace pokulhává. Na čem by měli zapracovat?

Určitě na schopnosti klást otázky a naslouchat. To přirozeně dělá každé dítě – ptá se a zajímá se. Mnoho lidí, kteří jsou dobří v práci s čísly, je zvyklých argumentovat namísto kladení otázek. Je to velmi dobře patrné při vyjednávání, kdy někteří tak silně vystupují proti druhé straně, až se nakonec rozejdou ve vzájemném nepochopení. Často i v situaci, kdy paradoxně měli oba velký zájem dohodu uzavřít. Obecně všem radím více komunikovat tváří v tvář, přijít za kolegy osobně. Psaní e-mailů nebývá nejefektivnější ani nejrychlejší způsob dosažení výsledku.

Kdybyste mohl dát jednu jedinou radu tomu, kdo se chce naučit vést své lidi skutečně efektivně, jaká by byla?

Neexistuje žádný „nejlepší“ styl leadershipu. Nejúspěšnějšími lídry jsou ti, kteří dokážou přizpůsobit svůj styl vedení lidí dané situaci a zkušenostem jednotlivce či celého týmu a také jejich schopnosti přijmout zodpovědnost za svěřené úkoly. Spolu s tím je důležité mít rád lidi. Když mám rád lidi, mají oni rádi mě. V týmu pak panuje otevřená atmosféra a spolupráce funguje přirozeně a samovolně.

S jakými bariérami v leadershipu se nejčastěji setkáváte?

Často chybí vize, chuť a energie. Řada lidí nedělá to, co je baví, a do práce chodí jen pro peníze. Úspěšný leadership začíná výběrem lidí do týmu. Manažerům radím, aby velmi dobře zvažovali a pečlivě si vybírali své nové kolegy.

V minulosti jste pracoval také s drogově závislými a HIV pozitivními v Africe. V čem vaše práce spočívala a jak vás tato zkušenost ovlivnila?

Zjistil jsem, že mě baví pracovat s lidmi na změně. Je to sice náročné, zvlášť v těchto extrémních podmínkách, ale je úžasné vidět výsledek a zažít, že lidé svou motivaci a chování skutečně změní. Nepatřím mezi příznivce direktivního stylu léčby a tvrdím, že motivace má vycházet především zevnitř. Během své praxe jsem pochopil, že není možné drogově závislým říkat, že musí přestat brát drogy. Účinnější je hledat s nimi hodnotu ve změně, která nastane, když je brát přestanou. Naprosto stejné je to i s manažery a jejich rozhodováním. Ani jim neradím, co mají dělat. Změna je vždy možná, ale musí vycházet zevnitř.

Je snadnější motivovat ke změně vrcholové manažery, nebo drogově závislé?

Určitě je snazší práce s manažery, kteří mají tu výhodu, že nežijí v extrémních podmínkách a nefunkčním sociálním okolí.

Patříte mezi několik málo certifikovaných instruktorů firewalkingu, tedy chůze přes žhavé uhlíky. Co vás k ohni přivedlo?

Je to moje záliba v netradičních zážitcích. Rád posouvám své hranice a opouštím zónu komfortu, ať už ve sportu, nebo v životě. Zároveň jsem chtěl zprostředkovávat tyto intenzivní zážitky ostatním a prožívat to s nimi.

Kdo je typickým účastníkem takového netradičního rozvojového zážitku a s jakým očekáváním do toho jde?

Nejčastěji se jedná o lidi, kteří rádi opouští zónu komfortu. V manažerském prostředí to jsou často ambiciózní jedinci, kteří hledají něco nového. Workshop jim pomůže vnitřně nabudit vůli a zvládnout složité situace.

Sám jste zažil více než sto přechodů přes žhavé uhlíky a převedl jste přes ně několik stovek lidí. Co cítí účastníci po takovém workshopu?

Primárně jsou nabuzení a získají velkou energii k otevírání vnitřních limitů. Uvědomí si, že zvládli velmi extrémní situaci, a konfrontují svůj zážitek s tím, co dalšího mohou v životě zvládnout. Účastníci často využívají oheň jako svou šanci ke změně. Pokud přechod realizuje celý tým, pak většinou jeho členové prožijí velký zážitek koheze – jsou šťastní, že to společně zvládli. Celkově jim to pomáhá ke stmelení týmu, protože sdílí něco velmi intenzivního, co je motivačně posunulo. Podobně se pak staví i k dalším výzvám, které k nim přicházejí.

Co vás motivuje k práci s lidmi? Proč vás baví předávat své zkušenosti?

Jsem extrovert a baví mě potkávat nové lidi. Užívám si komunikaci s nimi a těší mě, když jim pomáhám k růstu.

Čemu se věnujete ve volném čase, když zrovna netrénujete manažery?

Rád trávím čas se svou rodinou, se svou ženou a s našimi třemi dětmi. Mým velkým koníčkem jsou extrémní sporty, například stále ještě závodím ve snowboardcrossu. Hodně času věnuji i osobnímu rozvoji. Baví mě objevovat nové výcviky, které mě posouvají dál. Také přednáším na vysoké škole a pracuji s mladými lidmi.

Máte nějaké životní krédo?

Dělej, co tě baví.