Top vision

czen

Přechod do onlinu není revoluce, ale evoluce

Pandemie postupně ustupuje, ale hromadný přesun z offlinu do onlinu se nekoná. Zjistili jsme, jak je pohodlné vyřídit si vše online. Ale proč nás online svět vlastně tak přitahuje? Není to tím, že v onlinu všichni vedeme dokonalé životy, zatímco v offlinu nám to až tak nejde? A jak poznáme, že jsme onlinu propadli? O těchto a dalších tématech jsme si povídali s lektorem digitální produktivity Lukášem Bardou. 

V Top Vision máme za sebou dva roky online výuky. Je přechod do onlinu jakousi revolucí ve vzdělávání? Bude podle vás v budoucnu většina výuky probíhat online? 

Neřekl bych, že to je revoluce. Spíš evoluce. Potřeba potkávat se offline, tedy fyzicky, nám zůstane. Ne každému online vyhovuje, ne každá dovednost se dá v online efektivně předat. Offline akce mají super přínos v poznávání nových lidí a otevírání obzorů, což vždy půjde lépe a přirozeněji v zasedačce než na Teams schůzce. Offline tedy má a bude mít své místo. I online má ale své výhody a byla by škoda se jich vzdát. Nemusíme cestovat a můžeme se připojit pár minut předem nebo můžeme u školení dělat i jiné věci. Online akce a vzdělávání se staly normální součástí našich životů. Naučili jsme se a zvykli si se potkávat online. Do budoucna to vidím na kombinaci obou forem. Zda bude převažovat víc online nebo offline, to záleží i na vašich osobních preferencích, odvětví a pracovním prostředí, ve které se pohybujete. Přechod do online ale hodně akceleroval tvorbu obsahu. Různých článků, podcastů a videí. Jejich výhoda spočívá v tom, že se můžeme učit něco nového kdykoliv a svým vlastním tempem. Videa si můžete pozastavovat, články číst vícekrát atd. To eliminuje „nevýhody“ školení, kdy musíte být na daném místě, ve stanovený čas a lektor na vás může jet buď moc rychle nebo moc pomalu. 

Stoupla v průběhu pandemie poptávka po vašich kurzech? Někteří lidé měli najednou více času… Ale vzdělávali se více? 

Obecně poptávka stoupla a stoupá dál. Všechna témata kolem technologií a digitalizace od nástupu pandemie lidi a firmy zajímají. Nebo je tomu alespoň v mé bublině. Naše chuť se vzdělávat jde ale ve vlnách. Ze začátku jsme byli všichni vyděšení a neměli na školení myšlenky. Tím myslím to období, kdy jsme do obchodů chodili v igelitových rukavicích a nevěděli, co bude dál. Pak jsme byli nadšení z home office a lidé se vzdělávali. Probíhalo hodně webinářů a online akcí, protože to byla jediná možnost, jak někoho potkat, něco se naučit a něco zažít. Nyní už jsme ale onlinem a především sezením před obrazovkou přesyceni a je těžké lidi i tou nejzajímavější vzdělávací akcí zaujmout. V offline světe stále cítím obavu lidí se potkávat, případně si firmy nepřejí, aby jejich zaměstnanci někam na společné akce chodili. Zajímavější než růst poptávky je změna v poptávaných tématech. Ty kopírují „onboarding“ lidí a firem do digitálního prostředí. Zatímco na začátku pandemie jsme se učili používat Teams a Zoom nebo si nastavit kameru a uzpůsobit pracovní místo, dnes už to většina lidí umí a řeší se jak v digitálu fungovat dál. Třeba to, jak pracovat hybridně, tedy jak zkombinovat spolupráci lidí na HO a v kanceláři. Roste poptávka po kyberbezpečnosti, digitální produktivitě a online týmové spolupráci, ale i po IT gramotnosti obecně. 

„Po každém virtuálním výletu přichází návrat do vlastní reality. To se nám ale moc nechce. Nikdo nechce řešit problémy. Každý je máme, ale v online si je navzájem neukazujeme.“

Jedním z vašich témat je rovnováha mezi online a offline světem. Pozoroval jste v době pandemie výraznější únik lidí do digitálního prostoru? 

Ano, co jiného nám také zbývalo. Nikam jsme nesměli, blízcí lidé byli často daleko a online byl jedinou možností, jak se s nimi spojit. Nebo byli blízcí naopak moc blízko a online byl jedinou možností, jak od nich alespoň na chvilku utéct. Unik do digitálního prostoru ale máme rádi i bez pandemie. Ta ho jen urychlila. V online je to fajn, život je tam jednodušší a hezčí. Člověk nemusí řešit své vlastní problémy a nechává se unášet externími vjemy. A pokud máte rádi vzrušení nebo se rádi bojíte, tak stačí jít na zpravodajské servery a můžete sledovat drama nebo aktuální horor na Ukrajině online v přímém přenosu. Jenže po každém takovém virtuálním výletu vždy přichází návrat do své vlastní reality. A tam už to často tak jednoduché není, člověk musí do aktivit investovat energii, zachovat klid a být trpělivý. To nám ale často moc nejde a do reality se nám prostě zpět nechce. Nikdo nechce řešit problémy a obtíže. Každý je ale máme, jen si je v online navzájem neukazujeme. 

Jak se vám osobně dařilo být během pandemie offline? 

Během pandemie jsme se uklidili z Prahy na venkov k lesu, takže se dařilo být offline docela dobře. Přes den jsem pracoval v online a mimo pracovní dobu byl offline, co to jen šlo. Snažil jsem se o rovnováhu a kombinaci obou světů. V praxi to pro mě znamená třeba při schůzkách chodit venku nebo chodit na pravidelné procházky do přírody. To se ale snažím praktikovat i bez ohledu na pandemii. Člověk nemůže být jen online a potřebuje si občas mentálně odpočinout. 

Podle jakých konkrétních projevů člověk pozná, že online světu příliš propadl, že je na něm závislý? 

Člověk to pozná podle abstinenčních příznaků. Závislost znamená, že dané chování má negativní dopad na náš život. Ten může mít hodně forem. Nic vás nebaví? Bez mobilu nedáte ani ránu? Jste unavení nebo podráždění? Možná je na čase se zamyslet, zda to nejsou varovné signály a zda byste neměli trošku zvolnit. Neustálá dostupnost nás unavuje a přináší stres. Je potřeba to ale nebrat černobíle, že online je jen zlo. Není. Třeba máte díky němu v práci takovou flexibilitu, že občasný večerní hovor z práce je prostě daň za ni. 

„Celý online je vyladěný tak, aby sebekontrola byla téměř nemožná. Pokud zařízení neovládáte a ono ovládá vás, tak existují aplikace, které vám přístupy dokážou blokovat nebo limitovat.“

Máte nějaký tip, jak být při práci na počítači produktivní, když je tak snadné kliknout na Instagram, Zalando nebo YouTube (obzvlášť na home office)? 

Je to jednoduché, ale ne snadné. Říkám tomu čokoládový přístup. Představte si, že vám na stole leží vaše oblíbená čokoláda. Vydržíte ji nesníst a jen na ni koukat? Pokud máte silnou vůli, tak asi ano. Možná si dáte kontrolovaně jen dvě kostičky a všechno je ok. Pokud takovou disciplínu ale nemáte, tak to s tou čokoládou na dosah bude utrpení. Možná by bylo jednodušší ji tam nemít a nevystavovat se tomu nutkání. S technologiemi je to podobné. Buď všechny ty možnosti máte na dosah ruky a vydržíte to, ovládáte sebe, nutkání a zvědavost, nebo to nedáte. Celý online je vyladěný tak, aby ta sebekontrola byla téměř nemožná. Pokud zařízení neovládáte a ono ovládá vás, tak existují aplikace, které vám přístupy dokážou blokovat nebo limitovat. Jsou to třeba Čas u obrazovky ve vašem iPhone, Digitální zdraví pro Android nebo Rescue Time pro obě platformy. Online tedy jste, ale kontrolovaně nebo třeba v předem vyčleněném čase. Třetí možností je ty věci na dosah nemít a tomu pokušení se nevystavovat vůbec. Co tím myslím? Trávíte spoustu času na Instagramu ve svém mobilu? Pak tu aplikaci smažte a máte klid. Pokud si myslíte, že bez Instagramu nemůžete žít, nastavte si pro něj časové limity a choďte tam jen ve stanovené okamžiky a jen z prohlížeče v laptopu. 

Věnujete se také tématu agilních společností. Jaký vývoj můžeme v budoucnosti očekávat? Budou se lidé a týmy řídit sami a bez manažerů? 

Manažer nebo nějaká forma šéfa bude v budoucnosti potřeba vždy. Agilita se nehodí všude a většina lidí potřebuje vést. Tedy někoho, kdo dělá rozhodnutí a bere na sebe zodpovědnost. Jsou také oblasti, kde je potřeba klasického šéfa ponechat. Třeba v krizovém managementu. Nebo si představte elitní jednotku vojáků, kteří se dohadují, kudy ustoupit z boje. V takových situacích není čas a prostor na demokracii. Někdo prostě musí zavelet, ukázat směr a jde se. 

S jakými argumenty ze strany odpůrců agilního vedení se setkáváte? 

Že je to blbost a že to u nich nemůže fungovat. Blbost to není a fungovat to může. Je nutné ale vědět, co od agilního řízení očekáváte, a používat selský rozum při jeho zavádění. 

A co na agilitě nejvíce oceňují její příznivci a propagátoři? Jaká pozitiva zmiňují klienti, kteří už si agilní vedení vyzkoušeli? 

Nejčastěji je to vyšší přidaná hodnota a smysl v tom, co dělají, vyšší efektivita práce a průběžné zlepšování procesu.

e-book Plánujte

Plánujte

Naučte se lépe si naplánovat pracovní týden tak, aby Vám zbyl čas na osobní záležitosti. Stáhněte si náš eBook zdarma a pusťte se do toho.

nahoru