.png)
Cítíte se občas zahlceni informacemi a úkoly? Máte pocit, že žijete v neustálém chaosu, ze kterého jako kdyby nebylo úniku? Pokud hledáte způsob, jak si lépe zorganizovat práci a zároveň podpořit svou kreativitu, myšlenkové mapy jsou tím pravým nástrojem pro vás. O tom, jak je efektivně využívat, jsme si povídali s Michaelou Murin, lektorkou kurzu Myšlenkové mapy.
Co vás přivedlo k myšlenkovým mapám a čím si vás tato metoda získala?
S myšlenkovými mapami jsem se poprvé setkala ještě na vysoké škole, na kurzu rychločtení a rychlého učení. Bylo to zhruba před sedmnácti lety, v době, kdy jsem hledala cesty, jak se učit efektivněji, dělat si přehlednější poznámky, a hlavně jak si informace lépe zapamatovat. Už tehdy jsem věděla, že mi úplně nevyhovuje čistý text – potřebovala jsem barvy, strukturu, zvýraznění. Když jsem se k takovým poznámkám vracela, orientovalo se mi v nich mnohem lépe.
Myšlenkové mapy mě okamžitě zaujaly tím, že jsou velmi kreativní. Maluje se u nich, přemýšlí se jinak, myšlenky na sebe přirozeně navazují. Najednou mi začaly naskakovat souvislosti, které by mě při běžném psaní poznámek ani nenapadly, nebo by to trvalo mnohem déle. Navíc mi to celé přišlo spíš jako hra než jako učení nebo práce.
Pamatuji si také, že ačkoliv byl celý workshop poměrně intenzivní a náročný, právě u myšlenkových map jsem si paradoxně odpočinula. Zatímco jiné části kurzu byly hodně mentálně vyčerpávající, mapování mě naopak „probralo“. Dnes už vím, že to dává smysl – zapojují se obě mozkové hemisféry a mozek pracuje přirozenějším způsobem.
Velký zlom pro mě ale přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že se mapy vlastně ani nemusím nijak „drtit“. To, že jsem si je vytvořila, stačilo – informace v hlavě zůstaly. Přiznám se ale, že trvalo nějakou dobu, než jsem metodě začala opravdu věřit. Na kurzu jsme si mapy vyzkoušeli spíš v rychlosti a já jsem si je pak potřebovala ještě sama „osahat“ a ověřit v praxi.
Na začátku jsem často kombinovala mapy s klasickými lineárními zápisky a dělala jsem přesně ty chyby, které dnes vidím u účastníků workshopů. Teprve časem, když jsem si ověřila, jak rychle a efektivně mi mapy pomáhají – třeba při psaní seminárek, prezentací a později v práci – jsem je začala používat naplno.
Myšlenkové mapy jsou efektivním a v současnosti hojně používaným nástrojem, který nám pomáhá lépe organizovat, plánovat a rozvíjí naši paměť i schopnost řešit problémy. Kde ale začít, pokud se rozhodnu tuto metodu vyzkoušet a nechci se do ní pustit bez rozmyslu?
Z mé zkušenosti je nejrychlejší začít s někým, kdo vám tu cestu zkrátí. Někdo si rád vše nejdřív načte a nastuduje z knih – i to je v pořádku. Pokud se ale chcete do myšlenkových map opravdu „ponořit“ a začít je používat v praxi, pak je nejefektivnější živý workshop. Ideálně takový, kde tvoříte jednu mapu za druhou, na různá témata, a kde se hned opravují typické chyby.
Často se mi na workshopy hlásí i lidé, kteří myšlenkové mapy znají už roky, ale nikdy se jim je nepodařilo skutečně zařadit do běžné praxe. Logická mysl se totiž v určité fázi začne bránit a vrací nás ke starým, bezpečným postupům, které známe už od školy. Další častou překážkou bývá neschopnost zestručňovat – lidé mají pocit, že si musí zapsat všechno, jinak si to nezapamatují. Jenže právě v tom se učíme důvěřovat mozku: klíčové slovo často bohatě stačí, protože souvislosti už v sobě dávno máme.
Sama tuto techniku občas využívám. Musím říct, že jde o skvělý způsob, jak si udělat ve věcech pořádek a vidět i širší souvislosti, které by mi jinak unikly. Pro lidi, kteří s touto technikou začínají, však musí být samotné vytváření map časově velmi náročné, je to tak?
Záleží hodně na člověku. Někteří se do myšlenkových map ponoří velmi rychle, propojí kreativní a analytickou část mozku a přínosy vidí prakticky hned. Baví je tvořit jednu mapu za druhou a už během workshopu začnou mapy aktivně používat.
Vzpomínám si například na účastnici, která přišla spíš ze zvědavosti. Během čtyřhodinového workshopu si ale dokázala zmapovat kompletní strukturu své firmy – produkty, spolupráce, marketing, procesy i personální oblast. To, co předtím odkládali týdny nebo měsíce, měla najednou přehledně na jednom místě a navíc v podobě, kterou mohla snadno sdílet s týmem.
Pak je tu ale i druhá skupina lidí, u kterých je silná racionalita a konzervativnost. Ti mají tendenci všechno dělat „pro jistotu“ na dvakrát – nejdřív klasické poznámky, a teprve z nich mapu. Tím se celý proces zbytečně prodlužuje a mapa ztrácí svůj hlavní smysl: uklidit chaos a dát věcem strukturu. Právě proto je na workshopu důležitá role lektora, který člověka v těchto zásecích provede a nabídne funkční cesty dál. Sama jsem si tímto procesem prošla, takže přesně vím, jaké pochybnosti účastníci zažívají.
Řada lidí nedá dopustit na starý dobrý papír, tužku a gumu, existují ale i různé digitální aplikace, které nám s mapami dokážou pomoct. Je mezi těmito způsoby nějaký zásadní rozdíl? Platí, že kombinace tužka–papír víc rozvíjí naši tvůrčí stránku?
To je téma, kde každá strana má své zaryté příznivce – a obě mají pravdu. Přestože sama hodně pracuji digitálně, když potřebuji rychle udělat pořádek v myšlenkách nebo se ponořit do kreativního procesu, beru papír a tužku. Ideálně bez gumy. Je to pro mě nejrychlejší a nejjednodušší cesta.
Digitální mapy mají ale nesporné výhody: snadno se upravují, dají se sdílet, doplňovat o odkazy, spolupracovat na nich v týmu. Jsou skvělé pro firmy, projekty nebo dlouhodobou práci.
Každá forma má své plusy i mínusy a ideální je obě kombinovat – papír pro rozjezd a kreativitu, digitál pro další práci a sdílení.
Máte nějaké oblíbené tipy nebo triky pro tvorbu myšlenkových map, o které byste se chtěla podělit?
Nejdůležitější tip je opustit perfekcionismus. Myšlenková mapa tu není od toho, aby byla hezká, ale aby pomáhala myšlení. I chaotický čmáranec, ve kterém se vyznáte jen vy, splnil svůj účel. Každá „nepovedená“ mapa je vlastně trénink – učíte se vybírat klíčová slova, seskupovat informace lépe a přemýšlet jinak.
Pokud vás děsí prázdný papír, klidně začněte úplně jednoduše – napište téma doprostřed a čmárejte cokoliv, co vás napadne. Jakmile se rozjede kreativní proces, struktura se začne objevovat sama.
Jakých chyb se lidé při tvorbě myšlenkových map nejčastěji dopouštějí?
Jednoznačně perfekcionismus a nedůvěra. Buď nezačnou vůbec, nebo mají pocit, že musí mít mapu hned dokonalou. Další častou chybou je psaní celých vět místo klíčových slov. Časem ale lidé většinou zjistí, že mozek si souvislosti pamatuje mnohem lépe, než si myslíme. Čím dřív se naučíme mapám důvěřovat a používat je v praxi, tím efektivnější pro nás budou.
V Top Vision vedete kurz Myšlenkové mapy. Komu je určený a pro koho bude přínosný?
Upřímně, komukoliv, kdo je ochotný vystoupit z komfortní zóny naučeného, lineárního způsobu přemýšlení. Myšlenkové mapy skvěle fungují pro studenty, kteří se chtějí učit rychleji a přehledněji, pro kreativce, kteří nechtějí trávit hodiny vymýšlením, pro nováčky v práci, kteří potřebují rychle pochopit procesy, i pro manažery a týmy, kteří chtějí plánovat, řídit projekty nebo vést efektivnější porady.
Nezáleží na věku ani pozici. Pokud vás metoda láká a jste ochotni ji vyzkoušet, na chvíli si hrát, přínos si v ní najdete. A když se objeví bloky nebo pochybnosti, je dobré o nich mluvit hned – právě od toho je tu lektor.
Doporučila byste čtenářům nějakou knihu, která se této metodě věnuje?
Klasikou jsou knihy Tonyho Buzana, který myšlenkové mapy nejvíce zpopularizoval. V češtině jsou dostupné například Myšlenkové mapy, Mentální mapování nebo Myšlenkové mapy v byznysu. V angličtině je velmi povedená kniha Mind Maps at Work: How to be the Best at Your Job and Still have Time to Play.
Na kurzech ale účastníkům často říkám, že na začátek bohatě stačí jedna kniha. Pravidla mapování jsou stejná, liší se hlavně příklady a zaměření. A stejně platí, že rozhodující je praxe. Nejrychleji vás posune někdo, kdo mapy dlouhodobě aktivně používá, nasdílí vám možnosti a nápady, zná typické záseky a ví, jak je překonat.
Naučte se tvořit myšlenkové mapy, které vám pomohou s lepší organizací pracovního i osobního života. Vyzkoušejte náš nový kurz Myšlenkové mapy s Michaelou Murin.