Kritické myšlení je dovednost, která vyžaduje trénink, disciplínu a čas

Proč je pro nás schopnost nad věcmi kriticky přemýšlet tak nepřirozená? Proč raději dáme na názor přítele, který postrádá logiku, než abychom se nad danou problematikou do hloubky zamysleli, vyhodnotili všechny důkazy a teprve pak učinili rozhodnutí? O tom jsme si popovídali v rozhovoru s lektorem Lukášem Hánou. Prozradil nám, jakými způsoby můžeme své kritické myšlení podpořit a jak k tomuto účelu využít umělou inteligenci.

Nástroje umělé inteligence nám v mnoha ohledech ulehčují život, ovšem některé výzkumy naznačují, že jejich nadměrné využívání může oslabovat kritické myšlení. Je viníkem opravdu samotná AI, nebo je skutečným problémem to, že dovednosti jako kritické myšlení a práce informacemi nejsou v českém školství systematicky rozvíjeny?

Velké jazykové modely se „proviňují“ především svou snadnou dostupností a šikovností. Na druhou stranu je rozvoj a trénink kritického myšlení a informační gramotnosti ve formálním vzdělávání u nás stále obecně nedostatečný. Je tedy jen logické, že ho na AI ochotně delegujeme. Dovednost kriticky myslet vyžaduje trénink, disciplínu, čas a motivaci. Pokud se místo toho, abyste se nad problémem zamysleli sami, obrátíte s prosbou o řešení na jazykový model, ochotně vám poradí a kolikrát velice dobře, dokonce i lépe než byste to zvládli sami, ale zároveň vás tím připraví o příležitost rozvinout vaše vlastní kritické myšlení tím, že se nad věcí nezamyslíte sami. Je to jako s kalkulačkou, pokud bude počítat za vás, vaše schopnost počítat bez ní zakrní. Krátkodobě tedy může použití AI být rychlejší, pohodlnější a dokonce i kvalitnější, ale stáváte se na ní závislí. Ne vždy se ale hodí použít velký jazykový model, třeba při vyjednávání budete odkázáni na vlastní dovednosti.

Jak může AI naši schopnost kritického myšlení naopak posílit? Je pro tento účel podle vás například efektivní postup, během kterého si od umělé inteligence necháme předkládat k řešení různé problémy nebo generovat protiargumenty?

Problém skutečně není v používání velkých jazykových modelů, ale v tom JAK je používáme. Pokud si necháte dát odpovědi, nad kterými se sami nezamyslíte, jste slepě odkázáni na jejich dovednosti. Můžete je ale využít zodpovědněji. Nejdřív se nad věcmi snažím zamyslet sám a teprve potom se zeptám AI a naše postoje srovnám. Zajímá mě v čem se shodujeme, ale hlavně v čem se rozcházíme a proč. Zpochybňuji její odpovědi ve svých úvahách i v následných promptech. Stejně tak vyzývám jí, aby zpochybňovala moje argumenty a závěry. Je skvělá na podchycení slepých míst, které jsem opomněl. Případně ji můžete použít jako takového svého osobního trenéra kritického myšlení a problémy, jako příležitost ke zdokonalení. Vyzkoušejte tenhle prompt:

Jsi odborník na kritické myšlení a vzdělávání. Budu ti předkládat problémy a úkoly a ty mi je pomůžeš řešit. Nebudeš navrhovat řešení, ale jen mě budeš otázkami vybízet k hlubšímu zamyšlení. Buď přímý a zpochybňuj moje předpoklady a logiku. Tvým hlavním cílem je podpořit a rozvíjet moje vlastní kritické myšlení a schopnost efektivně řešit problémy. Rozumíš?

Technologie dnes vstupují do života dětí velmi brzy, už v předškolním věku. Proto je klíčové, aby si schopnost kritického uvažování osvojily co nejdříve a učily se ji nadále rozvíjet. Jakými kroky je v tomto ohledu mohou podpořit rodiče či učitelé?

Neprozrazujte jim odpovědi na jejich otázky. Učí je to totiž jinak chodit si pro odpovědi k někomu jinému a slepé víře v autority. Zkuste místo toho být průvodcem, který neříká, co si mají myslet, ale poukazuje na zajímavé skutečnosti a vybízí k přemýšlení nad nimi podnětnými otázkami. Vyžaduje to trpělivost a nadhled, ale když se to povede, tak je to úžasná společná cesta za odhalením záhady, která je naučí něco mnohem důležitějšího než je odpověď na jejich otázku – dovednost na odpověď přijít. Až se tedy příště vaše děti nebo žáci zeptají, jak vyřešit nějaký spor se sourozencem nebo spolužákem, neřešte to za ně, ale zeptejte se jich: Co byste dělali vy? Co můžete udělat jiného? Co vám různá řešení asi přinesou nebo vás naopak budou stát? Které se vám zdá jako nejvhodnější? Proč právě to? Jak na to asi budou reagovat ostatní? Kdy by dávalo smysl udělat to druhé a proč? Jak se to může zvrtnout?

Mnoho lidí nepřikládá tréninku kritického myšlení velkou důležitost a jsou toho názoru, že jim k vyhodnocení pravdivosti informací bohatě stačí vlastní intuice. Má taková situace nějaké východisko? Jak je v tomto ohledu můžeme motivovat?

Intuice může být skvělým rádcem za předpokladu, že máte hodně bohaté zkušenosti, kdy se okamžitě a spolehlivě dozvíte, jestli si počínáte dobře nebo ne, a podmínky se nemění. Například pokud jste zkušení řidiči, tak jezdíte dobře mimo jiné právě díky vytrénované intuici. Jakmile ale jakýkoliv ze zmíněných předpokladů neplatí, tak se vám může spoléhání na intuici ošklivě vymstít. Žijeme ve složité době, řešíme nepřehledné problémy, jsme zahlcení nepřeberným množstvím nepodstatných informací a zároveň nám část těch podstatných chybí. Nabízejí se očividná řešení, která místo zlepšení všechno ještě zhorší. Je těžké si připustit, jak málo toho ve skutečnosti víme a jak omezená naše schopnost intuice je, protože to znamená nejistotu, které se bojíme a vyhýbáme se jí. Naopak je ale potřeba se s ní smířit a pracovat s ní. Cestou je tedy ukazovat lidem cesty a nástroje k tomu, jak se rozhodovat rozumněji a udělat to co nejsnadnější. To je právě to, o co se snažím. Udělat kritické myšlení co možná nejpřístupnější pro každého, aby co nejvíce lidí mohlo rozhodovat lépe a zároveň varovat před úskalími a riziky jiných přístupů.

Proč mají lidé tendenci podléhat dezinformacím a různým konspiračním teoriím? Hraje roli osobní zkušenost někoho z blízkých? Tedy situace, kdy nám někdo z přátel potvrdí, že on například daný lék vyzkoušel a pomohl mu s jeho zdravotními problémy, a to nás o jeho účinnosti přesvědčí?

Klíčové je si uvědomit, že pro nás v drtivé většině případů není prioritou zastávat reálně platné názory, ale je mnohem důležitější našemu okolí dokázat, že jsme spolehlivými členy kmene. To vysvětluje, proč je nám schopnost kriticky posuzovat informace a důkazy tak nepřirozená a proč se necháme kolikrát tak snadno přesvědčit o nesmyslech, i když si myslíme, jak jsme rozumní. Mnohem více náš úsudek totiž ovlivňuje, čemu věří většina lidí v našem okolí, místo toho, abychom kriticky zhodnotili podloženost daného přesvědčení. Když tedy přijdou kamarádi s tím, že objevili skvělý lék, tak ho budete chtít taky vyzkoušet, protože to je něco, co vás s nimi ještě víc sblíží. Naopak raději nebudete moc přemýšlet jestli to není ptákovina, protože by to mohlo vztahy počechrat, a kdybyste si takhle moc vyskakovali, tak o ně můžete i přijít. Evolučně jsme nastavení tak, že vyloučení ze skupiny je jedna z našich největších obav, protože to po většinu našeho vývoje znamenalo záhubu.

Předpokládám, že častým problémem také bývá, že lidé nejsou zvyklí uznat svou chybu a tím pádem i to, že uvěřili informaci, u které se prokázalo, že se zakládá na lži…

Snažíme se udržet obraz rozumných a schopných lidí, abychom byli cennými členy skupiny. Neúspěch a chyba opět hrozí ztrátou tváře, odmítnutím a vyloučením. Je mnohem lákavější utvrzovat se v iluzi vlastní pravdy než připustit omyl. Navíc je potřeba si uvědomit, že odmítání přesvědčivých důkazů je velice silný signál skupině o vlastní loajalitě. Říká se tomu „pálení mostů“. Čím šílenější věci tvrdíte, tím jste pro lidi mimo váš kmen větší blázni a o to více vás odmítají, což je pro vás nepříjemné, ale o to více jste odkázáni na váš kmen, kde jste za takové postoje naopak ocenění. Když vás někdo přesvědčuje hlasitě a veřejně o placatosti Země, tak to nemusí být ani tolik snaha přesvědčit vás o tvaru naší planety, ale spíš zpráva pro ostatní placatozemce, nakolik jsou přesvědčení o jejich myšlence, a že jsou pro ni ochotni se klidně veřejně znemožnit. Pro většinu lidí budou za blázna, ale ve své komunitě budou hrdinové a to jim často za to stojí.

Proto pokud vám na někom, kdo se chytne nějakého nesmyslu, opravdu záleží, tak nejhorší co můžete udělat je přerušit s nimi kontakt. Stoupenci misinformací a konspiračních teorií jsou v tomto ohledu podobní kultům, které se snaží své přívržence odstřihnout od svých přátel a rodiny, aby nakonec měli jen ostatní stoupence a bylo pro ně velice obtížné odejít, protože tím v podstatě přišli o všechno a nemají se kam vrátit. Pokud to alespoň trochu jde, kontakt nepřerušujte. Nejlepší šanci k nápravě máte, když kontakt udržíte. Mějte na paměti, že můžete mít vřelý a respektující vztah, i když se na nějakých věcech neshodnete.

Při práci s informacemi nás může snadno ovlivnit tzv. confirmation bias (česky konfirmační zkreslení) – obvykle máme na danou problematiku již vytvořený vlastní názor, který si na internet vlastně jdeme jen potvrdit. Jak se od něj můžeme oprostit?

Nezakládejte vlastní identitu a vztahy na platnosti jakýchkoliv přesvědčení. To vás nutí si je potvrzovat a naopak je velice obtížné, ne-li dokonce nemožné, je měnit, když se ukáže, že ve skutečnosti neplatí. Pokud se například prezentujete jako zatvrzelí odpůrci očkování, tak vás o jejich benefitech přesvědčí jen těžko, i kdyby byly sebevětší. Místo toho budujte svou identitu a vztahy spíš na tom, že se snažíte teprve přijít na to, jak věci ve světě fungují, což znamená, že jste neustále otevření a ochotní svoje názory přehodnocovat a měnit na základě nových a důvěryhodných skutečností a důkazů. Buďte zvídaví a mějte pravdu na prvním místě jako prioritu. Strach z omylu a změny názoru je jen iluze, protože ostatní lidé naopak zpravidla vaši ochotu uznat chybu ocení. Ze začátku to může být těžké, jakmile to ale začnete trochu praktikovat, tak zjistíte, že je to osvobozující, protože nemusíte žít v neustálé obavě, že se ukáže, že jste věřili nějakému nesmyslu a o všechno přijdete. Pokud tento postoj přijmete, tak nad tím jen pokrčíte rameny, poučíte se, usmějete a jdete dál. Dlouhodobě to vede k růstu s lehkostí. Zní to jednoduše a idylicky, ale vyžaduje to hodně sebediscipliny.

Položte si otázku: Co by změnilo váš názor? Pokud je odpověď „nic“, máte problém. Signalizuje to neschopnost pracovat s důkazy a dogmatismus. Pokud se objeví dostatečně silný důkaz, měli bychom být téměř vždy otevření změně názoru. Pokud jste ale rozumnější v práci s důkazy, tak by nemělo být tak těžké nějaký podnět k přehodnocení stanoviska vymyslet. Jakmile ho vymyslíte, běžte ho hledat. Pokud ho najdete, skvělé, můžete názor přehodnotit. Pokud se vám ho nepodaří navzdory vaší upřímné snaze získat, nevadí, zatím si názor můžete ponechat.

Taky pomáhá nevnímat témata v černobílých extrémech ve stylu: očkování je spása nebo záhuba. Místo toho si raději položte otázky v duchu odstínů šedé ve smyslu: Jak moc nebezpečná je nemoc, na kterou se můžu očkovat? Jaká je šance, že se nakazím? Jak účinné očkování je? Kolik stojí? Jaké má očkování nežádoucí vedlejší účinky? A jak jsou závažné a časté? Najděte co nejspolehlivější odpovědi na tyto otázky, kriticky je zhodnoťte a máte skvělý základ proto se rozumně rozhodnout.

V Top Vision vedete kurz Kritické myšlení a Informační kompas. Čím se kurzy liší, pro koho jsou vhodné a co účastníkům přinesou?

Oba kurzy mají v jádru kritické myšlení, ale každý klade důraz na jinou oblast využití. Informační kompas zaměřuji na informační a mediální gramotnost, jako je ověřování důvěryhodnosti zdrojů a zpráv, odhalování manipulací a klamů v komunikaci, abychom nenaletěli. Kurz Kritického myšlení pak věnuji častým chybám při řešení problémů, práci s důkazy a rozhodování a nástrojům a technikám, které nám mohou pomoct se těmto chybám vyvarovat, a zlepšit tak naše výsledky v práci, ale i osobním životě. Informační kompas je vhodný pro lidi, kteří se chtějí zorientovat v informačním prostoru a posílit svou odolnost vůči manipulaci. Oproti tomu je kritické myšlení pro každého, kdo uvítá pevnější strukturu a větší rychlost ve svém rozhodování, což je tím důležitější, čím větší zodpovědnost a samostatnost máte.