Jak na LinkedIn v roce 2026? AI je fajn pomocník, největší hodnotu ale mají stále příběhy, zkušenosti a originalita

Kdo v dnešní době nemá profil na LinkedInu, jako by nebyl. Někdo si na této síti hledá práci, někdo zaměstnance, jiný ji využívá k budování osobní značky či networkingu – možností je nekonečno. Přesto spousta profilů vypadá, jako by je někdo založil a pak na ně zapomněl. Jak na LinkedInu skutečně uspět? Přečtěte si rozhovor s Markem Velasem, lektorem kurzu LinkedIn od A do Z.

Marku, Váš profil patří mezi TOP 100 v Česku. Co podle vás rozhoduje o tom, zda na LI budeme úspěšní?

Za mě jsou to tři věci: jasné téma, dlouhodobá aktivita a schopnost být pro určitou skupinu lidí užitečný nebo zajímavý. LinkedIn není jednorázová reklamní kampaň. Je to dlouhodobé budování reputace. Když se podíváte na člověka, kterému LinkedIn skutečně něco přináší – klienty, pracovní nabídky, kontakty nebo příležitosti – většinou během několika sekund pochopíte, čím se zabývá a proč má smysl ho sledovat.

A pak je tu konzistence. Nemusíte publikovat každý den. Ale těžko můžete očekávat výsledky, pokud jednou za tři měsíce zveřejníte příspěvek a zase zmizíte. LinkedIn je sociální síť. Úspěch proto nevzniká jen publikováním, ale také tím, že jste součástí určité profesní komunity.

Je něco, co lidé při tvorbě či nastavování svého profilu na LinkedInu často podceňují a přitom je to může stát klienty nebo zajímavé pracovní nabídky? Neprofesionální profilová fotka? Nekvalitní úvodní banner? Nepřehledná sekce About? Nebo něco úplně jiného?

Největší chyba podle mě není špatný banner ani nedokonalá fotografie. Je to profil, ze kterého není jasné, proč by mě měl druhý člověk zajímat. Lidé často vytvářejí profil jako životopis: kde jsem pracoval, co jsem studoval, co všechno umím. Jenže návštěvník přemýšlí jinak: Kdo ten člověk je? Čemu rozumí? V čem mi může být užitečný? Proč bych ho měl sledovat, zaměstnat nebo oslovit

Proto bych začal headline, sekcí About a zkušenostmi. Fotografie samozřejmě pomáhá důvěryhodnosti a banner může profil vizuálně dotáhnout, ale sebelepší grafika nezachrání profil bez jasného positioning. Dobrá kontrolní otázka je jednoduchá: když někdo přijde na můj profil a věnuje mu deset sekund, pochopí, čím se zabývám?

Využíváte k tvorbě příspěvků nějaké nástroje na bázi umělé inteligence? Kdy je jejich pomoc na místě a jak naopak poznat, že už je AI v textu moc a příspěvek působí genericky, neosobně? Faktem totiž zůstává, že právě autenticita je něco, díky čemu se spousta profilů na LI těší úspěchu a co lidi baví.

Ano, AI používám. Ale snažím se dodržovat jedno pravidlo: AI může pomáhat formulovat moje myšlenky, neměla by je za mě vymýšlet.

Používám ji při rešerši, hledání protiargumentů, strukturování textu, zkracování nebo při hledání různých variant titulku či úvodu. Je výborná jako editor nebo sparring partner. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk zadá „napiš mi příspěvek o leadershipu“ a výsledný text rovnou publikuje. AI potom velmi snadno vyrobí něco jazykově perfektního, ale zaměnitelného. Máme pak LinkedIn plný textů o tom, že leadership není o řízení lidí, ale o inspiraci, změna je příležitost a největším aktivem firmy jsou lidé.

AI podle mě paradoxně zvyšuje cenu osobní zkušenosti, názoru a originality. Vyrobit průměrný text je dnes téměř zadarmo. Mít něco zajímavého, co stojí za napsání, nikoliv.

Umět správně strukturovat text u příspěvku je naprosto zásadní – abychom upoutali čtenářovu pozornost, ale také proto, abychom si ji udrželi až do konce. Jak na to? Pomáhá členění do odrážek, emoji…?

Pomáhají, ale nejsou podstatou dobrého příspěvku. Podstatná je architektura pozornosti. První jedna až tři věty musí dát člověku důvod pokračovat. Nemusí to být laciný clickbait. Může to být překvapivé číslo, zkušenost, silná teze, otázka nebo konflikt. Potom potřebuji čtenáře textem provést. Kratší odstavce, bílé místo, odrážky nebo emoji mohou čitelnost výrazně zlepšit, zvlášť na mobilu. Ale pokud každý odstavec začíná třemi raketami a prstem ukazujícím doprava, obsah tím automaticky lepší nebude.

A velmi důležitá je editace. Když lze z příspěvku odstranit třetinu textu, aniž by ztratil význam, většinou je lepší ji odstranit.

Jakými dalšími způsoby můžeme zaujmout? V dnešní době digitálních technologií a neustálých notifikací to není vůbec snadné...

Nejúčinnější způsob je pořád stejný: mít co říct. Na LinkedInu soutěžíme o pozornost s obrovským množstvím obsahu a nově také s prakticky neomezeným množstvím obsahu vytvořeného AI. O to větší hodnotu mají konkrétní zkušenosti, data, příběhy, vlastní experimenty, nečekané souvislosti nebo názor, který člověk dokáže obhájit.

Velmi dobře proto funguje princip show, don't tell. Místo „firemní vzdělávání se musí změnit“ raději popíšu konkrétní situaci z firmy, ukážu, co nefungovalo, co jsme změnili a co se stalo. Konkrétnost poráží obecnost.

Spousta lidí by se LinkedInu chtěla věnovat, ale neví, o čem vlastně psát nebo co sdílet. Jiní se bojí, že se ztrapní. Co byste jim poradil? Jak se od tohoto strachu oprostit?

Začal bych tím, že bych úplně vypustil představu, že musím být influencer. LinkedIn může být jednoduše veřejný profesní zápisník. Něco jsem se naučil. Něco mě překvapilo. Udělal jsem chybu. Přečetl jsem zajímavou studii. Vyzkoušel jsem nový postup. Nesouhlasím s něčím, co se v mém oboru běžně tvrdí. To všechno jsou témata.

A strach z publikování je normální. První příspěvek člověk řeší dvě hodiny a má pocit, že ho bude analyzovat celá republika. Realita bývá mnohem méně dramatická. Většina lidí ho buď vůbec neuvidí, nebo za několik sekund pokračuje dál. Nejlepší lék je publikovat. Sebejistota většinou nepřijde před akcí, ale až po určitém počtu opakování.

Jak si sestavit content plán, aby pro nás psaní na LinkedIn nebyla otravná povinnost, ale dávalo skutečně smysl?

Nezačínal bych otázkou „Co budu každé úterý publikovat?“, ale otázkou „S čím chci, aby si mě lidé za rok spojovali?“

Z toho si můžu vytvořit tři až pět obsahových oblastí. U mě to mohou být například AI a budoucnost práce, rozvoj lidí, leadership nebo zkušenosti z firem. A potom si průběžně ukládám konkrétní náměty. Nejlepší content plán podle mě nevzniká jednou měsíčně před prázdným Excelem. Vzniká průběžně z práce a života.

Když vedu workshop a někdo položí skvělou otázku, mám téma. Když narazím na zajímavá data, mám téma. Když se třikrát setkám se stejným problémem u klientů, pravděpodobně mám velmi dobré téma. Pak LinkedIn není další práce navíc. Je to vedlejší produkt práce, kterou už dělám.

Předpokládám, že stejně důležité jako přidávání příspěvků je, abychom byli aktivní i v komentářích pod příspěvky ostatních uživatelů a po zveřejnění vlastního příspěvku aktivně reagovali na komentáře druhých. Je to tak?

Rozhodně. A podle mě je to jedna z nejvíce podceňovaných částí LinkedInu. Dobrý komentář pod příspěvkem zajímavého člověka může někdy přinést víc než vlastní příspěvek. Ne „Super, díky za sdílení!“, ale komentář, který něco doplní, nabídne jinou zkušenost nebo posune diskusi.

Stejně důležité je reagovat pod vlastními příspěvky. Když někdo věnuje čas tomu, aby se zapojil do diskuse, dává smysl s ním komunikovat. Networking nezačíná žádostí o spojení. Často začíná právě tím, že se lidé opakovaně potkávají v kvalitních diskusích.

V čem se liší strategie pro osobní profil a pro firemní stránku?

Zásadně. Lidé mají přirozeně větší vztah k lidem než k logům. Osobní profil může mít názor, zkušenost, humor, příběh i pochybnost. Firma komunikuje institucionálně a má přirozeně užší mantinely.

Proto bych osobní profily zaměstnanců a firemní stránku nevnímal jako konkurenty. Mají rozdílnou funkci. Firemní stránka je důležitá pro oficiální komunikaci, employer branding, produkty, události nebo důvěryhodnost značky. Lidé uvnitř firmy ale mohou značce dát tvář, expertizu a lidský hlas.

Silná LinkedIn strategie proto podle mě není jen „pojďme vylepšit firemní stránku“, ale také otázka, kteří lidé ve firmě mají co říct a jak jim pomoci, aby to dokázali komunikovat.

Jak může firma motivovat své zaměstnance k tomu, aby sami rozvíjeli svůj profil na LI a sdíleli firemní obsah?

Určitě ne příkazem „všichni nasdílejte tento příspěvek“. Pokud deset zaměstnanců ve stejnou chvíli publikuje stejný korporátní text, není to employee advocacy. Je to distribuovaný firemní účet. Firma by měla zaměstnancům především ukázat, co z LinkedInu mohou mít oni sami – profesní reputaci, kontakty, znalosti, obchodní příležitosti nebo větší viditelnost ve svém oboru.

Pak jim může pomoci kvalitním profilem, školením, inspirací k tématům, daty, fotografiemi nebo zajímavými informacemi z firmy. Ale výsledný hlas by měl zůstat jejich.

Nejúspěšnější ambasador není člověk, který nejčastěji sdílí firemní tiskové zprávy. Je to člověk, kterému ostatní věří jako odborníkovi.

Co v roce 2026 podle vás nejvíc ovlivňuje dosah příspěvků?

Snažil bych se především nepodlehnout posedlosti algoritmem. Ten se mění a nikdo mimo LinkedIn nezná přesně všechny jeho parametry. Dlouhodobě ale dává smysl sledovat několik věcí: jestli příspěvek dokáže zastavit relevantního člověka, zda ho udrží, jestli vyvolává skutečnou diskusi a zda je obsah konzistentní s tím, pro jaké publikum profil dlouhodobě tvoří.

A hlavně bych oddělil dosah od výsledku. Příspěvek se 100 000 zobrazeními nemusí přinést vůbec nic. Jiný uvidí 3 000 správných lidí a vznikne z něj klient, pracovní nabídka nebo zajímavý kontakt.

Proto bych se neptal jen „Kolik lidí mě vidělo?“, ale „Viděli mě ti správní lidé a stalo se díky tomu něco, co jsem chtěl?“

A na závěr – je přirozené, že jakmile se nám na LI začne dařit, přibyde také více lidí, kteří s našimi názory nesouzní a mnoho z nich nebude mít problém dát nám to najevo. Jak zvládat negativní komentáře a hejty a nenechat se jimi odradit?

První věc je rozlišovat nesouhlas a hejt. To není totéž. Člověk, který se mnou nesouhlasí a dokáže vysvětlit proč, je pro mě vlastně skvělý diskutující. Někdy mě donutí upravit vlastní názor a někdy díky němu vznikne pod příspěvkem zajímavější debata než v samotném příspěvku.

Pak existují lidé, kteří chtějí jen provokovat nebo útočit. Tam nemám povinnost absolvovat nekonečnou diskusi. Můžu jednou věcně odpovědět, můžu nereagovat a v krajním případě člověka zablokovat. S rostoucím dosahem roste i počet lidí, kteří s vámi nebudou souhlasit. To je statisticky nevyhnutelné.

A ještě jedna věc: nenechal bych negativní komentáře změnit vlastní obsah tak, že začnu publikovat jen bezpečné věci, se kterými nemůže nikdo nesouhlasit. To je poměrně spolehlivý způsob, jak začít tvořit obsah, který nebude zajímat vůbec nikoho.

Máte profil na LinkedInu, ale nevíte, co sdílet? Zajímá vás, jak si svůj profil lépe nastavit nebo jak vám může při tvorbě příspěvků pomoct AI? Přihlaste se na kurz LinkedIn od A do Z od Top Vision. Odnesete si z něj 30denní akční plán a užitečný manuál, ke kterému se můžete kdykoli vrátit.