Skryté hry v komunikaci: Proč hrajeme role, které nám už dávno přestaly sloužit

Máte občas pocit, že se v komunikaci točíte v kruhu nebo se dostáváte do stejných slepých uliček? Že vždy skončíte v roli toho, kdo zachraňuje, ustupuje, nebo naopak nese za všechno vinu? V průběhu života jsme si tyto role osvojili jako strategii pro přežití a často u nich také zůstali. Pokud se však chceme vyhnout neustále se opakujícím konfliktům, nedorozuměním a budovat kvalitní vztahy, je v našem zájmu naučit se, jak z těchto rolí ven. A právě o tom jsme se pobavili s Evou Markovou, lektorkou kurzu Skryté hry v komunikaci. Přečtěte si rozhovor.

Oběť, spasitel, snaživec… To jsou některé z rolí, se kterými ve svém kurzu pracujete. Proč si tyto role vlastně přisuzujeme? Co nám přinášejí? Z čeho vycházejí? Z našeho dětství, našich traumat, životních zkušeností…?

Většina těchto rolí nevzniká náhodou. Jsou to strategie, které jsme si během života osvojili, protože nám kdysi pomohly zvládnout náročné situace.

Někdo zjistil, že si získá pozornost tím, že potřebuje pomoc. Jiný se naučil být tím, kdo zachraňuje ostatní, protože díky tomu cítí vlastní hodnotu. A někdo se stal snaživcem, protože měl zkušenost, že uznání a láska přicházejí hlavně za výkon.

Tyto role často souvisejí s výchovou, rodinným prostředím nebo významnými životními zkušenostmi. Problém nastává ve chvíli, kdy je používáme automaticky i tam, kde už nám neslouží. To, co nás kdysi chránilo, může v dospělosti začít omezovat.

Jak se z těchto rolí můžeme vymanit? Co rozhoduje o tom, zda se nám to opravdu podaří?

Prvním krokem je si vůbec uvědomit, že nějakou roli hrajeme a jaká to je. Dokud jsme přesvědčeni, že „takoví prostě jsme“, změna je velmi obtížná. Ve chvíli, kdy si začneme všímat vlastních opakujících se vzorců, získáváme možnost reagovat jinak.

Důležitá je také ochota nést určité nepohodlí. Když například spasitel přestane zachraňovat druhé, může mít pocit viny. Když si oběť začne přebírat odpovědnost za svůj život, může zažívat nejistotu. Změna není jen o pochopení, ale také o odvaze zkoušet nové chování.

Jakým způsobem bychom měli vést rozhovor s osobou, která se do některé z rolí staví? Za předpokladu, že chceme předejít konfliktu…

Největší chybou bývá přímé napadání nebo zpochybňování. Když člověku v roli oběti řeknete: „Přestaň se litovat,“ pravděpodobně se ještě více uzavře do své pozice. Podobně spasitel nebude dobře reagovat na větu: „Nikdo tě o pomoc neprosil.“

Mnohem účinnější je klást otázky a vracet odpovědnost tam, kam patří.

Například:

„Co bys v této situaci potřeboval udělat ty sám?“
„Jaké řešení tě napadá?“
„Co je v této situaci ve tvých rukou?“

Když už ke konfliktu dojde, co můžeme udělat pro to, abychom jej úspěšně deeskalovali?

Nejprve jednoduše přestat bojovat o to, kdo má pravdu.

Ve vyhrocené situaci lidé většinou nepotřebují slyšet argumenty. Potřebují mít pocit, že byli vyslyšeni. Pomáhá zpomalit tempo komunikace, pojmenovat emoce a ověřovat si porozumění.

Například:

„Rozumím tomu správně, že tě nejvíc naštvalo to, že ses o tom dozvěděl jako poslední?“
„Slyším, že tě to opravdu mrzí.“

Teprve když opadne emoční napětí, má smysl hledat řešení.

Spousta z nás má pocit, že když si v komunikaci začneme nastavovat hranice, budeme na své okolí působit tvrdě nebo sobecky. Často se kvůli tomu také cítíme provinile a máme strach, že tím narušíme náš vztah s kolegy. Co s tím?

Myslím, že si často pleteme hranice s odmítáním lidí. Hranice ale nejsou o tom, že druhé odstrčíme. Jsou o tom, že jasně pojmenujeme, co potřebujeme, co je pro nás přijatelné a kde máme své limity.

Paradoxně právě lidé, kteří hranice nemají, bývají časem nejvíce vyčerpaní, naštvaní a frustrovaní. A to vztahům škodí mnohem více než slušně a včas vyslovené „ne“.

Pocit viny je při nastavování hranic velmi běžný. Neznamená ale, že děláme něco špatně. Často jen děláme něco nového.

Jak vnímáte asertivitu? V jakých situacích nám může pomoct? Může někdy být i na škodu?

Asertivitu vnímám jako schopnost říkat důležité věci otevřeně, s respektem k sobě i k druhým. Pomáhá všude tam, kde potřebujeme vyjádřit svůj názor, nesouhlas, potřebu nebo požadavek. Bez agresivity, ale také bez zbytečného ustupování.

Na škodu může být tehdy, když se z ní stane pouhá technika bez empatie. Někdy lidé zaměňují asertivitu za nekompromisní prosazování vlastních zájmů. To už ale není asertivita, ale spíše tvrdost.

Co je podle vás alfou a omegou autentické komunikace?

Schopnost být poctivý k sobě i k druhým.

Mnoho konfliktů nevzniká proto, že máme odlišné názory. Vznikají proto, že neříkáme, co si skutečně myslíme, co potřebujeme nebo co cítíme. Autentická komunikace neznamená říkat všechno, co nás napadne. Znamená umět sdělit podstatné věci otevřeně, srozumitelně a s respektem.

Empatie je bezpochyby užitečná vlastnost, kterou by si každý z nás měl osvojit. Jak ale rozpoznat, že už se nesnažíme jen porozumět pocitům druhých, ale sami za ně přebíráme odpovědnost? A jak se této situaci vyhnout?

Dobrým vodítkem bývá otázka: „Čí problém právě řeším?“

Empatie znamená, že rozumím tomu, co druhý prožívá. Převzetí odpovědnosti začíná ve chvíli, kdy mám pocit, že musím jeho emoce napravit, zachránit ho nebo zajistit, aby se cítil dobře. To je časté zejména u lidí, kteří mají silnou potřebu pomáhat.

Pomáhá připomínat si, že můžeme být druhému oporou, ale nemůžeme za něj žít jeho život. Každý člověk si nakonec musí své emoce i rozhodnutí zpracovat sám.

Co mohou potenciální účastníci očekávat od vašeho nového kurzu Skryté hry v komunikaci: Jak si nastavit hranice a předcházet konfliktům? Jaké tipy si z něj odnesou a komu je určený?

Kurz je určen všem, kteří mají pocit, že se v komunikaci opakovaně dostávají do stejných slepých uliček.

Účastníci se naučí rozpoznávat skryté komunikační hry a role, do kterých se lidé často nevědomky dostávají. Ukážeme si, jak nastavovat hranice bez pocitu viny, jak zvládat náročné rozhovory, předcházet konfliktům a jak reagovat ve chvíli, kdy konflikt už vznikl.

Nejde ale zdaleka jen o teorii. Kurz je postavený na konkrétních situacích z běžného pracovního i osobního života. Cílem je, aby si každý odnesl uvědomění o svých hráčských strategiích a návod, který mu pomůže se z nich dostat. Tyto znalosti pak může využít už druhý den v praxi.

 

Chcete se naučit rozpoznávat skryté komunikační hry, nastavovat hranice bez pocitu viny a zvládat náročné rozhovory? Přihlaste se na kurz Skryté hry v komunikaci: Jak si nastavit hranice a předcházet konfliktům.