Rovnice úspěchu: Odbornost, soft skills a sebevědomí

Vystačíte si v dnešním světě s odborností? Stěží. K tomu, abyste prosadili své nápady, potřebujete sebevědomí, věřit v sebe sama. A protože sami toho dokážete jen velmi málo, neobejdete se bez soft skills, s nimiž se vám budou snáze navazovat spolupráce. V rozhovoru s lektorkou Anastazií Meindl najdete spoustu inspirace, jak na sobě pracovat.    

Souhlasíte s tím, že lidé získávají práci díky hard skills, ale pak kariérně postupují díky soft skills? 

Když se člověk uchází o nějakou pracovní pozici, tak za mě je na prvním místě jeho odbornost a vzdělání. Až za tím je jeho osobnost. Protože pokud má ten člověk odbornost, něco vystudoval a k něčemu se dopracoval, nebude problém doučit ho soft skills, které mu vysoká škola nepředala. Jakákoliv dovednost se dá natrénovat a když se do toho pustíme, můžeme se neustále posouvat dál. Pokud jste špičkový neurochirurg nebo pilot stíhačky, tak si ve své profesi můžete vystačit jen se svými odbornými znalostmi. Ale pokud pracujete s lidmi, potřebujete umět komunikovat, motivovat, delegovat, dávat zpětnou vazbu a znát typologii lidí. Dnes je těžké najít někoho, kdo v sobě kombinuje odbornost a komunikační dovednosti. Lidé, kteří mají vysokou odbornost, bývají arogantní a bývá velmi těžké s nimi vycházet. Především analytici, kteří jsou orientovaní na výsledky, nevnímají pocity svých kolegů a nedochází jim, jak na druhé působí. Vidí věci jen ze svého úhlu pohledu a neumí se ze své vysoké odbornosti snížit, aby jim kolegové rozuměli. Ale arogancí si respekt nezískáte. Dosáhnete spíše nedorozumění a konfliktů.  

Setkáváte se ve své praxi s lidmi, kteří mají výborné nápady, co by se v jejich firmě mohlo zlepšit, ale sdělují je takovou formou, že je nikdo neposlouchá / nebere vážně? Co většinou dělají špatně? 

Narážíte na problematiku nízkého sebevědomí. Tito lidé sice mají co předat, ale sami si tím nejsou jisti, nevěří si. Arogantní člověk s tím problém nemá, protože má drive a jde si za svým. Ale člověk, kterého nikdo nevnímá a neposlouchá, ten drive nemá. Může to být introvert a melancholik, který si své nápady nechává pro sebe, protože se bojí. Důležité je promyslet si, co chci předat a jak to co nejlépe podat. Musím vědět, jak to říct. Umět se přizpůsobit osobnosti člověka, s nímž mluvím. Do všeho, co dělám a říkám, se propisuje moje osobnost a to, jestli si sám sebe vážím. Je potřeba umět vystupovat ve své sociální roli. Jinak budu vystupovat mezi přáteli a jinak mezi kolegy v práci. Přestože jsem introvert, potřebuju se naučit postavit do role manažera, zahrát toho manažera a pak se za rohem třeba i zhroutit. Potřebuji sehrát svou sociální roli a nestarat se o to, jestli mě podřízení budou mít rádi. Protože od toho na té pozici nejsem. 

Patří mezi soft skills i sdělování a přijímání kritiky? Někdo například říká kritiku tak opatrně, že je nakonec pochopena jako pochvala. Někdo zase kritiku neumí přijímat, protože nedokáže připustit, že doposud něco dělal špatně. Jak se s tím dá pracovat? 

Lidé si stále pletou kritiku se zpětnou vazbou. Kritika vás otráví, je demotivující, osočuje vás z toho, že jste neschopní, nenabízí řešení. Zpětná vazba je laskavá, podporující, sděluje, co se vám zatím nedaří, podává vám pomocnou ruku a ukazuje vám, jak na to. Když nás někdo kritizuje, měli bychom prozkoumat jádro toho, co ten člověk řekl, odřezat od toho emoce a nebrat si osobně to, jestli se tomu člověku líbíme, nebo nelíbíme, jestli machruje, nebo nemachruje, jestli na nás žárlí, nebo nežárlí, jestli nás bere jako konkurenci. Podmínkou k přijetí zpětné vazby je zvládnutí vlastního ega. 

Pomáhají vaše tréninky lidem k uvědomění, jak doopravdy působí na druhé lidi? Bývají překvapeni, když jim třeba řeknete, že jsou příliš razantní nebo naopak příliš ustupují? 

Lidem se na trénincích stává, že se setkávají se stejnou zpětnou vazbou, kterou nepřijímají od svých přátel nebo od kolegů. A pak ji buď odmítají dál, nebo na sobě chtějí pracovat. Účastníci kurzů mohou takový střet s realitou prožívat velmi silně jako své selhání. V takových situacích je pochválím za to, že už pochopili, v čem dělají chybu. Poté už se můžeme soustředit na to, jak tu chybu napravit. Ale pokud člověk zpětnou vazbu nepřijímá, jeho ego odmítá připustit chybu a považuje se za oběť spiknutí, pak je to těžké. Ti lidé to vnitřně ví, že něco dělají špatně, ale nepřiznají to. Nejsou na tak vysoké osobnostní úrovni. Narážím na jejich ego, jsou na mě naštvaní, nelíbí se jim to. Ale já tam nejsem proto, abych se jim líbila. Jsem tam proto, abych jim poskytla jiný úhel pohledu. Pokud manažer nepřijímá kritiku ani od kolegů, ani ode mě, ukazuju mu jeho situaci na příkladu někoho jiného. Tam to většinou hned vidí. Jen to nedokáže vidět sám na sobě. 

Zažila jste vy sama ve svém profesním životě nějaký aha moment, díky kterému jste změnila svůj přístup k lidem nebo svůj styl práce? 

Tyhle momenty v sobě skrývají obrovský potenciál růstu. Prožívám je neustále ve svém každodenním životě. Když uděláme nějakou chybu nebo dostaneme kritiku, můžeme se tomu bránit a obhajovat se, abychom nějak vypadali před druhými. Ale když si chybu přiznáme a pracujeme s ní, můžeme se posouvat. Navíc je to osvobozující. Ačkoliv jsem lektorka, neustále prožívám aha momenty v interakci se svými posluchači, od kterých se sama učím. Abych uvedla příklad… Už se jich třeba neptám, jestli to ONI pochopili, ale jestli jsem JÁ byla srozumitelná. Přijímám zodpovědnost za to, jestli posluchači mému sdělení porozuměli. Samozřejmě se může stát i to, že někdo vám nerozumí, protože vám rozumět nechce, protože je na kurzu z donucení. 

Bez kterých soft skills se neobejdou lidé ve vedoucích pozicích? Dost často se totiž stává, že lidé jsou povyšováni pro své hard skills, čímž se dostanou na pozici, pro kterou jim chybí soft skills. 

Manažer, který spoléhá jen na to, co ví a zná, ale nerozvíjí své komunikační a lidské dovednosti, ve své pozici nebude úspěšný. Manažer má inspirovat, motivovat, měl by umět vést tým. Pokud například neumí lidem naslouchat, špatně se pod ním pracuje a vznikají konflikty. Já vždy říkám, že jaký je král, takové je království. Pokud se někdo soustředí jen na výsledky, nebude je mít, protože se o svůj tým lidsky nestará. Manažeři, kteří nejsou ve své síle a nejsou si jisti ve své sociální roli, mívají strach, že je někdo přeroste. Proto týmu zatajují informace nebo se svými podřízenými manipulují. Ale to do manažerské praxe nepatří.    

Co byste si přála, aby si účastníci odnesli z vašich kurzů?

Za těch 25 let jsem zjistila, že lidé potřebují, aby jim někdo naslouchal. To může být právě lektor, který je podpoří, pohladí, dodá jim entuziasmus. A z odborného hlediska jim ukáže jiné úhly pohledu a jiné cesty. Kurzy lidem přináší nakopnutí, procitnutí, otevření očí, pochopení, že každý problém má své řešení a že vždy je tady více možností na výběr.