Top vision
„Už dvakrát jsem měla to štěstí a mohla jsem být u setkání s názvem Dámy, zastavme se. Přiznám se, nejsem úplně velký fanda čistě ženských akcí, ale ta témata mě zaujala a s chutí jsem pozvání přijala," vzpomíná investorka a konzultantka Margareta Křížová. A vy si nyní můžete přečíst, na co vzpomíná nejraději.
Je trochu neobvyklé psát teď na jaře o Vánocích, ale první předvánoční setkání v prosinci loňského roku mělo téma - jak přežít ve zdraví Vánoce. Jsem velkým milovníkem Vánoc a dlouho jsem byla přesvědčená, že Vánoce musí vypadat přesně jako v televizní reklamě. Vygruntováno, napečeno, děti v čistě naškrobených košilkách s napjatým očekáváním v očích. Já s manželem ruku v ruce u stromku, s úsměvem na lících. Ano v očích našich dětí bylo radostné očekávání, jen jim bylo divné, jak Ježíšek superman unese stromky pro všechny partaje v našem domě plus lyže, kolo, autodráhu a svetr s jelenem, ale věřili. Ta víra byla vykoupena mrákotami nás dospělých, mnohdy hraničícími s artistickými výkony pro správné načasování prskavek. Já jsem se řadu let probírala z mrákot až na Štěpána, kdy jsme se přesunuli k tradičnímu obědu u příbuzných.
Život podle reklamy je... Vyčerpávající
Na předvánočním setkání Dámy, zastavme se jsem zjistila, že podobný osud potkal řadu z nás, včetně Marie Petrovové, která setkání Dámy, zastavme se s vtipem a šarmem moderuje. Pravda, v některých rodinách se k totálnímu vyčerpání přidává mrazivé ticho, díky předchozí výměně názorů rodičů, zda skutečně umístit hvězdu na špici stromku.
Byla to příjemná debata o tom, co je vlastně na Vánocích důležité. Právě to zastavení, klid, setkání se s blízkými a milými lidmi u stolu. Vlastně jsem se shodly, že nejdůležitější je, kdo je kolem stolu, spíše než co přesně je na stole. Bylo to inspirativní už proto, že všechny prožíváme velmi podobné situace, ale řešíme je různě.
Pandořina skříňka aneb o čem nechceme mluvit ani potichu
O to víc jsem se těšila na další setkání Dámy, zastavme se, tentokrát na téma - jak se probudit ze zimního spánku, dobít si baterky a těšit se na jaro. V den setkání poletoval sníh a počasí nemělo s jarem nic společného. Ale bylo to radostné, zábavné a jarní. Díky Marii Petrovové, která byla opět průvodkyní setkání, a Zuzaně Hanákové, psychoterapeutce, jsme otevřely témata, která řada z nás nechce říkat ani potichu.
Zuzana je skvělá, s lehkostí sypala z rukávu odpovědi na dotazy, proč mají ženy potřebu o své únavě mluvit a muži nikoliv, proč jsme vlastně po zimě unavené, co s ženskou závistí a jak nás může závist posunout vpřed, co s toxickými lidmi kolem nás, a co s těmi, kteří z nás vysávají energii, kterou obzvlášť na jaře, po období naší zimní hibernace potřebujeme. Dozvěděla jsem se, že energetičtí upíři se nás drží, protože jim to dovolíme, chceme se totiž cítit důležité, užitečné, prostě si za to můžeme samy.
Vzhlížíme k nedostupným radostem a nevidíme ty, které dostupné jsou
Řeč přišla i na rituály a jejich význam pro život. A malé radosti, které jsou tak důležité, ale my je díky honbě za drahými a velkými radostmi nevnímáme. Přitom malých radostí je kolem nás dost, i teď v době, kdy píšu tyhle řádky a zdá se, jako by se svět tak trochu zbláznil.
Bylo to setkání, ze kterého jsem čerpala energii ještě řadu dní. A téma dalšího setkání Dámy, zastavme se se vlastně nabízí samo. Až skončí to divoké pandemické intermezzo, bude dobré se setkat, vzájemně se inspirovat a nadechnout se. Každá z nás prožívá v dnešních dnech jiné příběhy, jiné obavy, ale i jiné radosti. A po týdnech nedobrovolné samoty nebo naopak až příliš těsného rodinného semknutí bude fajn se potkat, ujistit se, že život jde dál a svět nepřestal fungovat.
Dámy, zastavme se, pojďme si povídat o tom, co je před námi, o malých radostech, kterých je kolem nás mnoho, stačí se dívat. Těším se na viděnou.
Margareta Křížová