
Konference LEAD & LEARN je za námi. Letošní ročník se nesl ve znamení odlišných pohledů na leadership, překonávání překážek a opuštění neproduktivních a nefunkčních vzorců. Na pódiu se vystřídalo osm speakerů, osm profesionálů s bohatými zkušenostmi z oblasti byznysu, leadershipu i osobního růstu, o které se s námi podělili. Dnes vám prozradíme 7 nejinspirativnějších myšlenek, které na setkání zazněly a které s námi dosud rezonují.
TAJEMSTVÍ ÚSPĚŠNÉHO MEZIGENERAČNÍHO LEADERSHIPU? VZÁJEMNÝ RESPEKT A OCHOTA UČIT SE
Ze současných průzkumů víme, že se tzv. generation gap stále prohlubuje a rozdíly mezi zástupci jednotlivých generací bývají výraznější. Znamená to však nutně, že spolu kolektiv složený z několika různých generací nemůže na pracovišti bez konfliktů vycházet nebo že vést takový tým musí být raketová věda? Rozhodně ne. Klíčem k úspěšnému mezigeneračnímu leadershipu je především vzájemný respekt a ochota učit se od kolegů z jiné generace. Každá generace totiž v něčem vyniká. Taková „zetka“ (generace Z) to umí skvěle s digitálními technologiemi a upřednostňují work-life balance, což jsou oblasti, ve kterých mívá starší generace nedostatky. Naopak generace X bývá pokornější a má za sebou spoustu pracovních zkušeností, které může „zetkům“ předat. Tento proces vzájemného sdílení pomáhá vztahy utužovat a budovat vzájemný respekt.
ZAMĚŘTE SE V TÝMU NA SPOLEČNÝ CÍL
Každá generace vyrůstala v různém prostředí a ovlivnily ji různé události (teroristický útok z roku 2001, války, epidemie covidu…), je proto přirozené, že budou mezi jednotlivými generacemi značné rozdíly – v přístupu k práci i k osobnímu životu, v hodnotách, kterými se řídí, i v celkovém pohledu na svět. Je dobré tyto rozdíly vnímat, ale není nutné jim věnovat větší pozornost. Obzvlášť na pracovišti bychom se měli orientovat zejména na to, co nás i přes rozličný věk spojuje: společný cíl, na kterém pracujeme, vize, o kterou usilujeme, a firemní hodnoty, se kterými souzníme.
BEZ EFEKTIVNÍHO DELEGOVÁNÍ A TÝMOVÉHO DUCHA TO NEPŮJDE
Jste zvyklí fungovat jako samostatná jednotka a většinu práce si udělat sami, ale zároveň máte pocit, že se nikam neposouváte? Možná právě v tom je kámen úrazu. Schopnost samostatné práce je do jisté míry cenná dovednost, ale pokud chcete, aby se vaše firma skutečně rozvíjela, musíte být týmovým hráčem. Mnoho manažerů si bere na starost až příliš pracovních povinností, které by bez potíží zvládli jejich zaměstnanci. Činí tak obvykle v domnění, že tím celý proces usnadní a budou jej mít mít plně pod kontrolou, ale ve skutečnosti se tak připravují o čas, který by mohli využít produktivněji. Naučte se práci lépe delegovat a budete dosahovat lepších výsledků.
PŘISTUPUJTE K VLASTNÍMU ROZVOJI PROAKTIVNĚ
Všude se dočteme, že pravidelná investice do rozvoje týmu je nezbytná. To je samozřejmě pravda. Ale alfou a omegou úspěchu je otevřenost k dalšímu vzdělávání u samotného manažera. Ten by měl být v tomto ohledu proaktivní a neustále hledat způsoby, jak dál rozvíjet (nejen) své manažerské dovednosti. Bez něj totiž tým neporoste.
TŘI „O“ JAKO KLÍČ K ÚSPĚŠNÉMU PODNIKÁNÍ
Podnikatelské začátky nejsou jednoduché a zřídkakdy s sebou nenesou komplikace. O našem úspěchu však rozhoduje to, jak se k těmto výzvám postavíme. Nikdy nekončící byrokracie, velké počáteční výdaje, nejistota… Tím si pravděpodobně prošel každý podnikatel. Co však dělí ty, kteří si vybudovali úspěšné podnikání, od těch, co to vzdali? Tři „o“: odvaha, odhodlání a odlišný mindset.
NAUČME SE PŘIZNAT, ŽE NĚKDY ZKRÁTKA NEVÍME
Manažer může mít občas pocit, že by měl rozumět všemu a že by měl mít na vše připravenou odpověď. Realita však bývá jiná a je to tak v pořádku. Už ve škole jsme se učili, že pokud neznáme odpověď, měli bychom si ji vymyslet. To však může nadělat víc škody než užitku. Zaměstnanci vaši upřímnost ocení a je pravděpodobné, že na ně budete působit lidštějším dojmem. A co víc – možná vám zaměstnanec s daným problémem poradí a stane se z toho skvělá příležitost posílit váš vztah.
NEÚSPĚCH MŮŽE BÝT ODRAZOVÝM MŮSTKEM K ÚSPĚCHU
Selhání či neúspěchu se přirozeně snažíme vyhýbat, přesto k nim dřív nebo později dojde. A právě tehdy, ve chvíli, kdy se cítíme nejistě nebo zoufale, se v nás odehrává největší vnitřní posun. S odstupem času si uvědomíme, že právě tyto nezdary nás dovedly tam, kde jsme dnes. Naučme se je vnímat jako přirozenou součást naší cesty k úspěchu.