Proč věnovat pozornost návykům?

Návyky jsou vzorce myšlení a chování, které neustále opakujeme. Utváří nejen náš charakter, ale i to, čemu říkáme osud. Pokud si přejeme, aby naše budoucnost byla jiná než naše minulost, je potřeba stát se jiným člověkem. S lektorem Martinem Zbránkem jsme si povídali o tom, jak můžeme své návyky přeprogramovat.

Lidé si často přejí být úspěšní, ale méně často ví, jak k tomu dojít… Když budeme pečlivě pozorovat, co dělají úspěšní lidé jinak než my, je to ta cesta?

Pozorování úspěšných lidí by mohlo být skvělou inspirací. Osobně však doporučuji nechat se inspirovat spíše jejich začátky, jejich prvními úspěchy i neúspěchy, než finálním cílem, kterého dosáhli. Ten můžeme obdivovat, ale také nás může od naší snahy odradit, protože ne vždy věříme tomu, že to samé také dokážeme. Nechat se inspirovat je skvělý začátek, ke kterému však musíme pro dosažení úspěchu přidat hlavně tu praktickou část cesty, bez které si nové návyky vybudujeme stěží. 

Jakých společných návyků jste si u úspěšných lidí všimnul vy? A které z nich jste si již osvojil?

V životopisných knihách úspěšných lidí můžeme často najít alespoň dva faktory, které mají tito lidé společné. Dosáhli úspěchu v oblasti, v činnosti, která je bavila. Zapálení, nadšení, motivace, touha, to je první faktor. A tím druhým je trpělivost a vytrvalost opakovat konkrétní činnost tolikrát, dokud nedosáhnu vysněného cíle nebo i dílčích úspěchů. Těchto dvou faktorů se držím i já. Nechci ztrácet čas s ničím, co ve mně vzbuzuje nechuť, chci se na činnost těšit. Pak mi nedělá problém se jí zabývat pár minut každý den. 

Důležité je asi i to, abychom si definovali, co považujeme za úspěch. Pro někoho to může být šesticiferný plat, pro někoho pozice CEO, pro někoho spousta volného času a svoboda cestovat po celém světě… Jak jste si pro sebe úspěch definoval vy?

To je opravdu zcela individuální. Osobně si toho všímám během kurzu Návyky úspěšných lidí. Někdo si chce vybudovat návyky, které použije při zakládání firmy, jiný účastník se chce prostřednictvím návyků zaměřit na zdravý styl života, další zase na osobní rozvoj. Vím, že úspěch je definován jako pozitivní výsledek snahy člověka o dosažení cíle. Ne vždy však přicházejí výsledky rychle, ne vždy jsou pozitivní. Já vidím úspěch už v samotné snaze člověka něco dělat, něco změnit. Bohužel ve své praxi mnoho let pozoruji, že lidé nepovažují svoji snahu a drobné pokroky za úspěch, soustředí se vyloženě na samotný cíl. Pokud se jim to nepodaří, nepovažují se za úspěšné lidi a své dosavadní drobné úspěchy smetou ze stolu. 

„Úspěch je definován jako pozitivní výsledek snahy člověka o dosažení cíle. Já však vidím úspěch už v samotné snaze člověka něco dělat, něco změnit.“

Někteří lidé, kterým už je třeba přes padesát, mohou mít pocit, že už je příliš pozdě, aby na sobě něco měnili. Navíc by tím museli přiznat, že po celý svůj dosavadní život dělali něco špatně. Co byste jim řekl?

Řekl bych jim, že nový návyk lze vybudovat i za dva nebo za tři měsíce. Pokud začnou s tréninkem nového návyku například v padesáti, nepoleví a návyk si vybudují, je jim stále padesát. Nejedná se tedy o několikaletý proces, do kterého se člověku třeba už nechce. Když člověk objeví něco, co by ho bavilo, a bude se držet pravidel budování návyků, může se do toho pustit po padesátce i později.  

Pracujete vy osobně v současnosti na osvojení nějakého nového návyku? 

Když si chci vybudovat nový návyk, používám techniku, kterou nazývá autor knihy Atomové návyky James Clear „stohování návyků“. Jedná se o spojení nového návyku s návykem, který mám již mnoho let vybudovaný. Tímto způsobem proces urychlím, protože starý návyk funguje jako spouštěč pro trénink nového návyku. Za poslední roky jsem si vybudoval několik návyků týkajících se zdravého životního stylu. A přestože jsem si již tyto návyky osvojil, stále se o ně starám v průběhu celého roku. K tomuto mému základu přidávám čtyřikrát do roka vždy něco nového, nejčastěji však takové návyky, které jsou spojeny s myšlením nebo s psychikou. Například návyk na každodenní souhrn dne s důrazem na pozitivní události. To trvá jen pár minut a člověk u toho může například jen ležet, sprchovat se, jezdit na rotopedu nebo si čistit zuby. To je to spojení nového se starým. 

Proč většina novoročních předsevzetí nepřežije ani do konce ledna? Co je potřeba k tomu, aby se nový návyk uchytil a upevnil?

Pro uchycení návyku je nezbytná chuť a motivace se novým návykem zabývat denně alespoň během prvního měsíce. V tom nám pomáhají speciální podněty, které nám každý den připomínají, že máme vykonat určitou činnost vedoucí k uchycení návyku. Takovým podnětem může být cokoliv, co si sami zvolíme. Lístek na lednici, budík v mobilu, jakýkoliv předmět, který máme v průběhu dne na očích. Podněty mají aktivovat naše smysly, nejvíce zrak nebo sluch. Abychom si každý den určitě vzpomněli, že chceme něco vykonat, měli bychom konkrétní podnět vidět nebo slyšet. Za jeden z nejsilnějších podnětů se považují členové rodiny nebo přátelé, které můžeme dokonce do našeho návyku zapojit a vzájemně sdílet pokroky.

K upevnění návyku nám slouží každodenní mini aktivity, které by v začátcích neměly trvat déle než pár minut. Lidé si jako svoje novoroční předsevzetí zvolí například hubnutí a návštěvu posilovny. Bez toho, že by předtím pravidelně cvičili, naordinují si 90minutový trénink a druhý den se s obtížemi hýbou. A protože nezačali cvičit kvůli sportu, ale kvůli postavě, náročnost tréninku a bolest těla je může brzy od jejich předsevzetí odradit. Tajemství budování nových návyků tedy spočívá v motivaci, silném podnětu a v každodenních krátkých aktivitách.   

„Osobně si myslím, že by lidem prospělo, kdyby si všímali svých vlastních malých každodenních úspěchů a nečekali na jeden velký, který se jim přihodí jednou za x let.“ 

Jak důležitá pro seberozvoj je podle vás zpětná vazba? A měli bychom si o ni čas od času umět sami od sebe říct?

Zpětná vazba může být odměnou i potvrzením toho, že se nám daří. Ze strany druhého člověka, kterého jsme o zpětnou vazbu požádali, však nemusí jít vždy o pochvalu. Otázkou je, zda nás pak dobře míněná kritika od našich záměrů neodradí. Osobně si myslím, že by lidem prospělo, kdyby si všímali svých vlastních malých každodenních úspěchů a nečekali na jeden velký, který se jim přihodí jednou za x let. Vnímání každodenních drobných úspěchů je rychlou a skvělou zpětnou vazbou. Pokud začnu s budováním nového návyku a vydržím prvních sedm dnů za sebou, je namístě se ocenit za to, že jsem v průběhu týdne neselhal, měl jsem trpělivost a snahu. Nemyslím to tak, že se máme hned po týdnu před ostatními chlubit, jen si sami pro sebe zhodnotit, jak se nám daří a sami sobě poskytnout zpětnou vazbu. 

Co byste si přál, aby si účastníci z vašeho kurzu „Návyky úspěšných lidí“ odnesli?

Všichni účastníci si z kurzu odnesou konkrétní plán svého nového návyku. Je to návod, který si vytvoří sami na míru, návod, který jim pomůže s návykem začít, každý den ho udržovat a postupně rozvíjet. Přál bych si, aby ve svém tréninku vydrželi alespoň první měsíc, aby si návyk budovali s chutí a aby jim byl v jejich životě užitečný.